Jean Giono, Bohuslav Reynek
Pahorek VÝTISK č. 131/ 600

1932 | Nakladatelství Jan V. Pojer

Typy Jansonovými vytiskli Kryl a Scotti v Novém Jičíně. 600 ručně číslovaných výtisků, z nichž výtisky s číslem 1-50 na papíře van Gelnerově, výtisky s číslem 51-600 na velinu chamois. Tento výtisk má číslo 597. Typy Jansonovými vytiskli Kryl a Scotti v Novém Jičíně. 600 ručně číslovaných výtisků, z nichž výtisky s číslem 1-50 na papíře van Gelnerově, výtisky s číslem 51-600 na velinu chamois. Tento výtisk má… číslo 597.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

číslováno, rozpadlá vazba, poškozený hřbet, opotřebená obálka, stránky volně, lepená obálka

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Mírně opotřebená číslováno, rozpadlá vazba, poškozený hřbet, opotřebená obálka, stránky volně, lepená obálka	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý číslováno, vybledlý hřbet, neautorský podpis	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, rozpadlá vazba, poškozený hřbet, opotřebená obálka, stránky volně, lepená obálka
Poznámka:	číslovaný výtisk
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	198
Jazyk:	česky
Překladatel:	Bohuslav Reynek
Edice:	Atlantis
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	21. 10. 2026 12:5
Číslo položky:	1970181

O autorech

Jean Giono

Jean Giono byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty. Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů. Přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování. V roce 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes. Podle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli, v roce 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces. V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique. Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.

Více od autora

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…