Ivo Andrić
Omerpaša Latas

1980 | Nakladatelství Slovenský spisovateľ

Nedokončený a posmrtně z fragmentů editory doplněný historický román srbského spisovatele, nositele Nobelovy ceny, původně nazvaný Sarajevská kronika, vykresluje postavu, nejbližší okolí a krutovládu vojevůdců Omerpaši Latase, který v letech 1850–52 ovládal Bosnu. Nedokončený a posmrtně z fragmentů editory doplněný historický román srbského spisovatele, nositele Nobelovy ceny, původně nazvaný Sarajevská kronika, vykresluje postavu, nejbližší okolí a krutovládu …vojevůdců Omerpaši Latase, který v letech 1850–52 ovládal Bosnu.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	250
Jazyk:	slovensky
Překladatel:	František Lipka
Edice:	392. svazek ed. 392. svazek ed. Spoločnosť priateľov krásnych kníh, Spolok priateľov krásnych kníh
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	4. 1. 2024 8:15
Číslo položky:	724331

O autorovi

Ivo Andrić

Ivo Andrić byl jugoslávský prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ivan Andrić se narodil 10. října 1892 v obci Dolac u Travniku, kde byla jeho matka Katarina na návštěvě u příbuzných. Andrićovi rodiče byli oba katoličtí Chorvati a on byl jejich jediné dítě. Jeho otec, Antun, byl umělecký klempíř, který se uchýlil k práci školníka v Sarajevu. Dětství a rané mládí Andrić prožil v bosenských městech Travniku, Višegradu a Sarajevu, kde také v roce 1912 odmaturoval. V Sarajevu i napsal své první básně. Aktivně se zapojil do činnosti nacionalistického protirakouského hnutí Mladá Bosna. Mezi lety 1912 a 1914 navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově. Do literatury vstoupil roku 1914, kdy mu bylo vydáno několik básní časopisecky a ve sborníku Hrvatska mlada lirika . Během svého pobytu v Záhřebu se setkal i s A. G. Matošem. Ve válečných letech 1914–18 byl několikrát vězněn rakouskými úřady, přičemž jeho vina spočívala v aktivní podpoře jihoslovanského nacionalismu. Krátce po osvobození v roce 1918 vydal svou prvotinu, sbírku básní Ex ponto. Po ní následovali Nemiri . V tomto roce začal také svou úspěšnou diplomatickou kariéru jako velvyslanec ve Vatikánu; až do roku 1941 pracoval v jugoslávských diplomatických službách. V roce 1923 se stal vicekonzulem v rakouském Štýrském Hradci, kde mu bylo umožněno dokončit svá vysokoškolská studia. Diplomovou práci předložil na téma Die Entwicklung des geistigen Lebens in Bosnien unter der Einwirkung der türkischen Herrschaft . V roce 1926 byl přijat do Srbské akademie věd a umění . Publikoval několik kratšíc...

Více od autora