Karel Čapek
Obyčejný život

1934 | Nakladatelství František Borový

Kniha začíná rozhovorem dvou mužů o smrti starého železničáře, který byl prostým, obyčejným, hodným člověkem. Jeden říká, že je škoda, že tento muž nesepsal o svém životě knihu. Druhý ho však vyvádí z omylu a říká mu, že železničář vskutku knihu sepsal. V první části vzpomíná na svůj život a ve druhé části, již více fi…lozofické, rozebírá zda jsme schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání. Kniha začíná rozhovorem dvou mužů o smrti starého železničáře, který byl prostým, obyčejným, hodným člověkem. Jeden říká, že je škoda, že tento muž nesepsal o svém životě knihu. Druhý ho však vyvádí z… omylu a říká mu, že železničář vskutku knihu sepsal. V první části vzpomíná na svůj život a ve druhé části, již více filozofické, rozebírá zda jsme schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	214
Jazyk:	česky
Edice:	Spisy bratří Čapků, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Noetická trilogie
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 7. 2024 11:22
Číslo položky:	898291

O autorovi

Karel Čapek

Karel Čapek byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladší bratr malíře a spisovatele Josefa Čapka . Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech , v týdeníku Nebojsa a v Lidových novinách . Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu. Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního...

Více od autora