Julius Zeyer
Julius Zeyer Spisy: Díl 1-15, 17-35 (Ondřej Černyšev+Novelly 1-2+Dobrodružství Madrány+Čechův příchod ;Griselda+Zahrada Marianská+Kristina zázračná a jiné práce+Fantastické povídky+Poesie +Gompači a Komurasaki+Kronika o svatém Brandanu+Rokoko;Sestra Paskalina+Stratonika a jiné povídky+Román o věrném přátelství Amise a Amila+Z letopisů lásky+Jan Maria Plojhar 1-2+ Karolinská epopeja 1-2+Báje Šošany+ Ossianův návrat a jiné básně+Dramatická díla 1-4 atd.)

1906 | Nakladatelství Unie

Osm povídek s exotickou tematikou z prostředí Indie, Číny a další Osm povídek s exotickou tematikou z prostředí Indie, Číny a další

Obsažené svazky:

Ondřej Černyšev, román 1908 (359 s., 5. vyd.)
Stratonika a jiné povídky 1906 (358 s., 3. vyd.)
Rokoko ; Sestra Paskalina : legenda 1906 (129 s., 3. vyd.)
Maeldunova výprava a jiné povídky 1906 (140 s.)
Nové básně 1907 (131 s.)
Poesie 1903 (242 s., 2. vyd.)
Ossianův návrat a jiné básně 1905 (128 s., 2. vyd.)
Román o věrném přátelství Amise a Amila 1906 (378 s., 4. vyd.)
Kronika o svatém Brandanu, báseň 1906 (100 s., 4. vyd.)
Zahrada Marianská 1903 (172 s.)
Čechův příchod ; Griselda 1902 (196 s., 2. vyd.)
Ostatní prosa, Pohádky a romány staroegyptské 1907 (351 s.)
Dobrodružství Madrány 1908 (223 s., 3. vyd.)
Vyšehrad, kruh epických básní 1907 (234 s., 5. vyd.)
Gompači a Komurasaki, žaponský román 1906 (148 s., 3. vyd.)
Báje Šošany 1907 (185 s., 3. vyd.)
Julius Zeyer 1908 (302 s., 2. vyd.)
Tři legendy o krucifixu ; Dům u tonoucí hvězdy : Z pamětí... 1907 (234, 1, 2. vyd.)
Fantastické povídky 1906 (323 s., 3. vyd.)
Kristina zázračná a jiné práce 1906 (215 s., 2. vyd.)
Dramatická díla, Doňa Sanca. Tři komedie. Legenda z Er... 1905 I (300 s., 2. vyd.)
Karolinská epopeja 1906 I (591 s., 3. vyd.)
Z letopisů lásky 1906 Řada I. a II (219 s., 3. vyd.)
Jan Maria Plojhar 1908 Díl 1 (211 s., 5. vyd.)
Obnovené obrazy 1906 I (367 s., 2. vyd.)
Novelly I. 1902 Díl 1 (488 s., 2. vyd.)
Novelly 1907 [Sv.] 2 (351 s., 3. vyd.)
Jan Maria Plojhar 1906 Díl druhý (231 s., 4. vyd.)
Karolinská epopeja 1907 II (226 s., 3. vyd.)
Dramatická díla, Stará historie, Sulmat, Šárka 1906 II (203 s., 2. vyd.)
Obnovené obrazy, Amparo a jiné povídky 1906 II (242 s., 2. vyd.)
Dramatická díla, Neklan, Radúz a Mahulena 1906 III (253 s., 2. vyd.)
Obnovené obrazy, V soumraku bohů. Legenda o rytíři Alb... 1906 III (276 s., 2. vyd.)
Dramatická díla, Pod jabloní, Příchod ženichův, Libuši... 1906 IV (133 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

desky s oděrkami, poškozený hřbet, zašlá ořízka, razítko

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý desky s oděrkami, poškozený hřbet, zašlá ořízka, razítko	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý flíčky, polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý až velmi dobrý, lehce vybledlý hřbet, hřbet s lehkými oděrkami, polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, desky s oděrkami, poškozený hřbet, zašlá ořízka, razítko
Poznámka:	CHYBÍ 16. DÍL, ne všechny svazky mají zlacenou ořízku
Vazba:	pevná, převazba, polokožená, zlacená horní ořízka
Počet stran:	253 + 359 + 358 + 129 + 140 + 131 + 300 + 242 + 128 + 378 + 591 + 100 + 351 + 172 + 196 + 351 + 223 + 234 + 231 + 148 + 226 + 219 + 185 + 211 + 276 + 302 + 133 + 203 + 234 + 323 + 242 + 367 + 488 + 215
Jazyk:	česky
Edice:	7, 10, 11. svazek ed. 7, 10, 11. svazek ed. Spisy Juliua Zeyera, 8, 12, 13, 14, 18, 23, 26, 31, 34. svazek ed. 8, 12, 13, 14, 18, 23, 26, 31, 34. svazek ed. Spisy Julia Zeyera, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Spisy
Vydání:	Druhé, nezměněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 6. 2026 13:59
Číslo položky:	1802803

O autorech

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora

Jan Voborník

Jan Voborník byl český pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel, literární kritik a historik. Narodil se v rodině sedláka Jana Voborníka a Kateřiny Vrzákové. Měl tři sourozence: Annu , Marii a Vácslava středoškolského profesora, dramatika, esejistu. Jan se oženil s Anežkou Bautzovou , měli dva syny – doktory práv: Jana a Václava . Po vychození německé farní školy v Opočně a trojtřídky v Dobrušce studoval na katolickém gymnáziu Borromeum v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1875. Již tehdy projevoval zájem o divadlo, hrál s ochotníky, psal poezii i drobnou prózu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obecnou filologii, češtinu a filozofii . Po složení učitelských zkoušek působil jako středoškolský učitel s aprobací češtiny, latiny a řečtiny v Rychnově nad Kněžnou , Domažlicích 1886–1891), Jičíně , Litomyšli a na Malostranském gymnáziu v Praze . Jako učitel si pro své neformální vystupování a lidský přístup získal přízeň studentů. Patřila k nim řada budoucích vědců, spisovatelů a kulturních pracovníků, např. lingvista Josef Páta, egyptolog František Lexa, cestovatel E. S. Vráz, ilustrátor Adolf Kašpar, loutkoherec Jindřich Veselý, spisovatelé J. Š. Baar, Adolf Wenig, Vladislav Vančura, Jiří Haussmann. Ve svých působištích inicioval činnost divadelních ochotníků. Byl znám jako literární historik a kritik, autor historických dramat, která byla většinou hrána na ochotnických scénách, často za účasti autora jako herce a režiséra. Účastnil se dění ve studentských kroužcích, v Literárním odboru Umělecké besedy, autorsky spolupracoval s periodiky Česká včela a Národní listy. Používal pseudonymy: Jan z Pohoře, Jean Pasquin. Byl členem zkušební komise středoškolské, členem České akademie III. třídy dopisující. Roku 1929 se stal čestným občanem Litomyšle, 21. dubna 1939 byl na Univerzitě K...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…