Julius Zeyer
Obnovené obrazy II : Amparo a jiné povídky - II

1927 | Nakladatelství Unie

Nové vydání knihy „Amparo a jiné povídky“ z roku 1896, k původní šestici textů však byly přidány další dva: O velkém bolu boha Izanagi a Rustem a Sohrab .

Z původního vydání zůstávají povídky: Amparo , Píseň za vlahé noci , Zrada v domě Han , Asenat , Kunálovy oči a Ištar . Nové vydání knihy „Amparo a jiné povídky“ z roku 1896, k původní šestici textů však byly přidány další dva: O velkém bolu boha Izanagi a Rustem a Sohrab .

Z původního vydání zůstávají povídky…: Amparo , Píseň za vlahé noci , Zrada v domě Han , Asenat , Kunálovy oči a Ištar .

Součástí souboru:

Obnovené obrazy 1927 (3 svazky (367; 242; 276 ), 5. vyd.)

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý zachovalý stav	Skladem pro e-shop	1 999 Kč
	Stav Dobrý u svaku Román o věrném přátelství vazba povolená, vše drží, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	999 Kč

O knize

Počet stran:	242
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. Spisy Julia Zeyera
Vydání:	5. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora