Knihy
Jazyk a lingvistika
O literatuře
Dušan Šindelář
O typičnosti v umění a literatuře

Dušan Šindelář
O typičnosti v umění a literatuře

1953 | Nakladatelství Orbis

Autor uložil ve svou brožurku postřehy, které již dříve publikoval časopisecky v "Literárních novinách" a "Výtvarném umění". Vychází z referátu G.M. Malenkova na XIX. sjezdu KSSS a své názory dokládá hojnými citáty zakladatelů marxismu-leninismu a uznaných klasických umělců. Problém typičnosti vidí jako ústřední otázku… realismu, zvláště socialistického, a v této souvislosti vznáší na umělce řadu požadavků: aby se vciťovali do díla a nespokojovali se s pouhým kopírováním modelů, aby zachovávali jednotu charakterů a prostředí, aby nepropadli theorii bezkonfliktnosti, aby dbali životnosti postav a pod. Autor uložil ve svou brožurku postřehy, které již dříve publikoval časopisecky v "Literárních novinách" a "Výtvarném umění". Vychází z referátu G.M. Malenkova na XIX. sjezdu KSSS a své názory dokládá …hojnými citáty zakladatelů marxismu-leninismu a uznaných klasických umělců. Problém typičnosti vidí jako ústřední otázku realismu, zvláště socialistického, a v této souvislosti vznáší na umělce řadu požadavků: aby se vciťovali do díla a nespokojovali se s pouhým kopírováním modelů, aby zachovávali jednotu charakterů a prostředí, aby nepropadli theorii bezkonfliktnosti, aby dbali životnosti postav a pod.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	33
Jazyk:	česky
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Edice jazyk, literatura a umění
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 10. 2023 8:34
Číslo položky:	653557

O autorovi

Dušan Šindelář

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Více od autora