Josephus Flavius
O starobylosti Židů : (odpověď Apiónovi)

1998 | Nakladatelství Odeon

Výklad dějin Židů podle Starého zákona a jiných historických pramenů od počátku do doby Neronovy.
Autor reaguje na projevy nenávisti vůči Židům po tzv. židovské válce v letech 66 až 73. Srovnává judaismus s ostatními náboženstvími a dokazuje na základě shromáždění historických zpráv, že židovské náboženství je starš…í než ostatní. Dílo je polemikou s názory Apióna z Alexandrie, který byl známý svým antisemitismem.
Podle kritického vydání z řečtiny a latiny přeložila Růžena Dostálová. Doslov napsala Růžena Dostálová a Stanislav Segert. Výklad dějin Židů podle Starého zákona a jiných historických pramenů od počátku do doby Neronovy.
Autor reaguje na projevy nenávisti vůči Židům po tzv. židovské válce v letech 66 až 73. Srovnává ju…daismus s ostatními náboženstvími a dokazuje na základě shromáždění historických zpráv, že židovské náboženství je starší než ostatní. Dílo je polemikou s názory Apióna z Alexandrie, který byl známý svým antisemitismem.
Podle kritického vydání z řečtiny a latiny přeložila Růžena Dostálová. Doslov napsala Růžena Dostálová a Stanislav Segert.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	146
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020705635
ISBN:	9788020705631
Edice:	Světová četba
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 11. 2024 12:27
Číslo položky:	1067890

O autorovi

Josephus Flavius

Iosephus či Josephus , původním jménem Josef ben Matitjahu , řecky Iosepos , byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana. Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině jako Josef syn Matatjášův v roce 37/38. Jeho rodina pocházela svými kořeny z rodu Hasmonejců. Jeho mateřským jazykem byla aramejština, z jiných řečí si téměř dokonale osvojil řečtinu. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala, Josef navázal úspěšné kontakty s okrajovými kruhy císařského dvora. Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef sice chtěl nejprve spáchat sebevraždu, Bůh jej však přesvědčil, aby se Římanům vzdal, protože jejich vítězství bylo nevyhnutelné. Byl tedy zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem...

Více od autora