Jean-Jacques Rousseau
O původu nerovnosti mezi lidmi

1949 | Nakladatelství Svoboda

Pojednání napsané v polovině 18. století je zdrcující kritikou „sociálních poměrů vládnoucích v předrevoluční feudální Francii. Rousseau hledá a nachází příčiny sociální bídy v kultuře a civilisaci, které podle něho činí člověka nešťastným“. Správně vidí „nepřirozenost feudálního systému a jeho neudržitelnost, c ítí, ž…e soukromé vlastnictví je příčinou společenské nerovnosti a všech moderních sociálních zel. Jediným uspokojujícím východiskem bypodle něho byl návrat k přírodnímu stavu lidstva, naprosté zničení všech dosavadních kulturních a civilisačních vymožeností, které je ovšem neproveditelné“. Dokud člověk nic neměl a nic nechtěl – byl šťastný. Pojednání napsané v polovině 18. století je zdrcující kritikou „sociálních poměrů vládnoucích v předrevoluční feudální Francii. Rousseau hledá a nachází příčiny sociální bídy v kultuře a civilisaci, k…teré podle něho činí člověka nešťastným“. Správně vidí „nepřirozenost feudálního systému a jeho neudržitelnost, c ítí, že soukromé vlastnictví je příčinou společenské nerovnosti a všech moderních sociálních zel. Jediným uspokojujícím východiskem bypodle něho byl návrat k přírodnímu stavu lidstva, naprosté zničení všech dosavadních kulturních a civilisačních vymožeností, které je ovšem neproveditelné“. Dokud člověk nic neměl a nic nechtěl – byl šťastný.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	119
Jazyk:	česky
Překladatel:	Pavel Oliva, Henriette Taillet-Sedláčková
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 2. 2025 13:2
Číslo položky:	1155708

O autorovi

Jean-Jacques Rousseau

Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel švýcarského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikáns...

Více od autora