Julius Zeyer
Novelly I. : Díl 1

1902 | Nakladatelství Edv. Grégr

Součástí souboru:

Novelly 1902 (2 sv. (488, 351 s.), 2. vyd.)

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, Polokožená převazba

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý až velmi dobrý, Polokožená převazba	Skladem pro e-shop	399 Kč
Stav Dobrý ořízka s flíčky, Převazba, pevná, polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop	299 Kč
Stav Dobrý polokožená, zlacená horní ořízka	Skladem pro e-shop	199 Kč
Stav Dobrý lehce zkosený hřbet, odřený hřbet	Skladem pro e-shop	189 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	polokožená
Počet stran:	488
Jazyk:	česky
Vydání:	2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 9. 2024 14:25
Číslo položky:	981062

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora