Aleksej Feofilaktovič Pisemskij
Nekňuba

1950 | Nakladatelství Vyšehrad

Kniha ruského klasika Pisemského dostala název podle prostřední povídky Nekňuba, vedle níž přináší ještě román Bohatý ženich a kratší povídku Tesařské družstvo. Všechny tři příběhy ukazují celý ten široký, zvolna zatuchávající a mravně se rozpadávající život společnosti šlechtické, vyšších kruhů měšťanských a konečně i… zoufale bezútěšný život mužíků. Hrdina románu Štěpka, který má ve společnosti jedinou přednost totiž své bohatství - se přes tuto plnou kapsu ku podivu marně uchází o přízeň své vyvolené. Dostane sice nakonec po mnohých překážkách její svolení, ale to vyplynulo jenom z toho, že rodina strýcova, u níž Věra žila, úplně zchudla a jediný Štěpka je schopen dát těmto zahálčivým lidem zase zpět tolik oplakávaný blahobyt. Věra, oklamaná svou láskou, dává sice slovo, ale je již tak nemocná, že za několik dní umírá, ponechávajíc dva neschopné staré lidi péči svého bohatého ženicha. - V druhé povídce se dívka Julie provdá za "nekňubu" a je tak násilím zatažena do škrobených zvyků úpadkové společnosti a její charakter je bezohledně znetvořován. Tesařské družstvo je několik vykořisťovaných mužíků-tesařů, z nichž jeden se vzepře prot i nenáviděnému "podnikateli" Puzičovi a ve rvačce jím vyvolané ho zabije. Kniha ruského klasika Pisemského dostala název podle prostřední povídky Nekňuba, vedle níž přináší ještě román Bohatý ženich a kratší povídku Tesařské družstvo. Všechny tři příběhy ukazují celý ten ši…roký, zvolna zatuchávající a mravně se rozpadávající život společnosti šlechtické, vyšších kruhů měšťanských a konečně i zoufale bezútěšný život mužíků. Hrdina románu Štěpka, který má ve společnosti jedinou přednost totiž své bohatství - se přes tuto plnou kapsu ku podivu marně uchází o přízeň své vyvolené. Dostane sice nakonec po mnohých překážkách její svolení, ale to vyplynulo jenom z toho, že rodina strýcova, u níž Věra žila, úplně zchudla a jediný Štěpka je schopen dát těmto zahálčivým lidem zase zpět tolik oplakávaný blahobyt. Věra, oklamaná svou láskou, dává sice slovo, ale je již tak nemocná, že za několik dní umírá, ponechávajíc dva neschopné staré lidi péči svého bohatého ženicha. - V druhé povídce se dívka Julie provdá za "nekňubu" a je tak násilím zatažena do škrobených zvyků úpadkové společnosti a její charakter je bezohledně znetvořován. Tesařské družstvo je několik vykořisťovaných mužíků-tesařů, z nichž jeden se vzepře prot i nenáviděnému "podnikateli" Puzičovi a ve rvačce jím vyvolané ho zabije.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Mírně opotřebená

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	518 , 15 listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vojtěch Gaja
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Živý odkaz světa, 2. svazek ed. 2. svazek ed. Živý odkaz světa : knihovna světových klasiků
Vydání:	1 . vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 12. 2025 10:37
Číslo položky:	1495471

O autorovi

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...

Více od autora