Aleksej Feofilaktovič Pisemskij
Byla Lydie vinna ?

1958 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Dvě povídky z doby, kdy zanikala stará patriarchální Rus. Odhalují temné stránky šlechtického života, zabývají se problémem lásky a manželství, kritizují zlořády a bezpráví, morální a fyzickou bídu v tehdejším carském Rusku. Dvě povídky z doby, kdy zanikala stará patriarchální Rus. Odhalují temné stránky šlechtického života, zabývají se problémem lásky a manželství, kritizují zlořády a bezpráví, morální a fyzickou bídu v… tehdejším carském Rusku.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem na prodejně

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem na prodejně
	Stav Velmi dobrý lehce opotřebená obálka	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	179
Jazyk:	česky
Překladatel:	Darja Podlipská
Edice:	161. svazek ed. 161. svazek ed. Světová četba
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 4. 2023 14:43
Číslo položky:	543453

O autorovi

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...

Více od autora

Komentáře ke knize