Lenka Procházková
Narušitel

2007 | Nakladatelství Eroika

Román ze současnosti, o diplomatech, sólistech baletu, řidičích, mafiánech, policistech, domovnících i bezdomovcích. Je to příběh, který se mohl stát v roce 2004. V tom roce jej taky autorka začala psát. Dokončila jej na jaře 2007. Děj, zachycující devět překotných březnových dnů, se odehrává většinou v Bratislavě, ale… i v Brně, v Praze a kdesi u Trnavy. Těsně před koncem se na chvíli ocitneme i v Miláně. Hlavní postavou je český diplomat David, ale mnozí čtenáři možná víc přilnou k řidiči dálkových autobusů Bedřichovi, který do příběhu naskočí naprosto nahodile, ale o to urputněji v něm pak setrvá. Jiným se možná nejvíc zalíbí bezdomovec Čestmír, otrkaný a svižný starý chlápek, jehož zdánlivě bezcílné putování a sugestivní mudrování působí jako závan větru. Několik vedlejších postav, které patří k sobě, však vyvolá skutečnou smršť, takže se vyprávění náhle stane akčním. Tento nečekaný zvrat uprostřed příběhu překvapí nejen čtenáře, ale i postavy románu a přinutí je k rychlému rozhodování. Jedna z méně charakterních postav, frajírek Štěpán ale situaci podcení a skončí špatně . Obě hlavní ženské hrdinky si i při „lámání chleba“ zachovají své utkvělé způsoby přemýšlení, což u Laury působí příjemně a vzrušivě, ovšem Beata nás přestane štvát až těsně před koncem. Tato postava je popisovaná poněkud zlomyslně i když s nezvyklým humorem, ale rozhodně to není karikatura a její vývojový posun v závěru je pro mužské čtenáře bonusem. Ženy to možná podráždí . I mužské postavy prochází vývojem a to i ty vedlejší . Název „NARUŠITEL“ anoncuje dobrodružný příběh, což román bezezbytku splňuje. Současně je to ale i ležérní svědectví o úzkosti, v které dnes žijeme, a kterou se snažíme nevnímat, protože na to ještě nejsme zvykově naladění. Ale ta všudypřítomná úzkost tu je a někdy se i zhmotní do konkrétního ohrožení. Narušitel však není osoba, ani osoby, je to heslo . Ale my pořád doufáme, že je to jen planý poplach. Mohl by být, kdybychom měli odvahu odstranit příčiny a ne jen řešit důsledky. Tímto filozofickým přesahem, který je vkomponován nenápadně a s mistrnou lstivostí, humorem a vkusem, takže běžný čtenář se nezadrhne, se román stává moderní výpovědí o stavu současného světa a o lidech, kteří v tom žijí a někdy na to i umírají. Román ze současnosti, o diplomatech, sólistech baletu, řidičích, mafiánech, policistech, domovnících i bezdomovcích. Je to příběh, který se mohl stát v roce 2004. V tom roce jej taky autorka začala ps…át. Dokončila jej na jaře 2007. Děj, zachycující devět překotných březnových dnů, se odehrává většinou v Bratislavě, ale i v Brně, v Praze a kdesi u Trnavy. Těsně před koncem se na chvíli ocitneme i v Miláně. Hlavní postavou je český diplomat David, ale mnozí čtenáři možná víc přilnou k řidiči dálkových autobusů Bedřichovi, který do příběhu naskočí naprosto nahodile, ale o to urputněji v něm pak setrvá. Jiným se možná nejvíc zalíbí bezdomovec Čestmír, otrkaný a svižný starý chlápek, jehož zdánlivě bezcílné putování a sugestivní mudrování působí jako závan větru. Několik vedlejších postav, které patří k sobě, však vyvolá skutečnou smršť, takže se vyprávění náhle stane akčním. Tento nečekaný zvrat uprostřed příběhu překvapí nejen čtenáře, ale i postavy románu a přinutí je k rychlému rozhodování. Jedna z méně charakterních postav, frajírek Štěpán ale situaci podcení a skončí špatně . Obě hlavní ženské hrdinky si i při „lámání chleba“ zachovají své utkvělé způsoby přemýšlení, což u Laury působí příjemně a vzrušivě, ovšem Beata nás přestane štvát až těsně před koncem. Tato postava je popisovaná poněkud zlomyslně i když s nezvyklým humorem, ale rozhodně to není karikatura a její vývojový posun v závěru je pro mužské čtenáře bonusem. Ženy to možná podráždí . I mužské postavy prochází vývojem a to i ty vedlejší . Název „NARUŠITEL“ anoncuje dobrodružný příběh, což román bezezbytku splňuje. Současně je to ale i ležérní svědectví o úzkosti, v které dnes žijeme, a kterou se snažíme nevnímat, protože na to ještě nejsme zvykově naladění. Ale ta všudypřítomná úzkost tu je a někdy se i zhmotní do konkrétního ohrožení. Narušitel však není osoba, ani osoby, je to heslo . Ale my pořád doufáme, že je to jen planý poplach. Mohl by být, kdybychom měli odvahu odstranit příčiny a ne jen řešit důsledky. Tímto filozofickým přesahem, který je vkomponován nenápadně a s mistrnou lstivostí, humorem a vkusem, takže běžný čtenář se nezadrhne, se román stává moderní výpovědí o stavu současného světa a o lidech, kteří v tom žijí a někdy na to i umírají.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	430
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086337685
ISBN:	9788086337685
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 9. 2026 14:33
Číslo položky:	1910684

O autorovi

Lenka Procházková

Lenka Procházková je česká prozaička, dcera Jana Procházky, signatářka Charty 77. Její prózy vycházely nejprve v ineditní edici Petlice a v zahraničí . Je autorkou několika románů, sbírek povídek, řady fejetonů a dalších litérárních děl a také aktivní členkou několika organizací sdružujících literáty. Je nositelkou medaile Za zásluhy I. stupně. Vystupuje dlouhodobě aktivně ve veřejném prostoru v Česku, a to včetně několika neúspěšných kandidatur na volené posty. Její veřejné vystupování je spojováno jejími kritiky s českým konzervativním, nacionalistickým a protiimigračním hnutím. Ve svých textech publikovaných převážně v nezávislých médiích se věnuje hlavně kritice současných poměrů v Česku a v Evropské unii. Vystupuje také proti katolické církvi a byla její hlasitou oponentkou v kauzách církevních restitucí a výstavby Mariánského sloupu v Praze. Její otec Jan Procházka byl spisovatel. Má dvě mladší sestry. Její sestra Iva Procházková je rovněž spisovatelka. Má tři děti se dvěma partnery - dvě dcery a syna. Otec zemřel předčasně roku 1971. Atmosféru jeho pohřbu popisuje ve svém fejetonu Děkovačka pro hrobníka. Po otcově smrti jako nejstarší ze tří dcer zdědila psací stroj. Své první fejetony v novinách uveřejňovala pod pseudonymem Lenka Burianová. Současně už jako svobodná matka dokončovala vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a starala se o svou dceru Mariu. Román Růžová dáma nabídla k vydání pod vlastním jménem. V té době však byla již signatářkou Charty 77, a proto kniha nevyšla. Růžová dáma byla poprvé vydána v samizdatové edici Petlice, což mělo pro autorku osudový význam - vznik přátelství se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Ten se stal na mnoho let jejím životním partnerem a otcem mladší dcery Cecílie a syna Josefa. Po samizdatovém vydání Růžová dáma vyšla v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a byla oce...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…