Adolf Heyduk
Na vlnách : báseň

Polesný dostane z Kavkazu dopis od přítele, aby mu poslal dceru, kterou měl u sebe jako schovanku. Polesných se s Evou loučili jen velice neradi, ale ještě těžší bylo Evino loučení s Ivanem, který ji velice miloval.
Ivan podle otcova přání doprovodil Evu až na břeh Černého moře, kde ji odevzdal pod ochranu kapitána,… přítele jejího otce. Nastalo další srdceryvné loučení - oba zamilovaní se od sebe nemohli odtrhnout. Kapitán nakonec nevydržel, milence od sebe odtrhl a Evu doslova odvlekl na loď.
Evě měl na lodi posluhovat mladý plavčík Saša. Když viděl, jak moc se jí stýská po severu, přinesl jí v květináči jedličku a vůbec se ji snažil všemožně rozveselit - vše ale bylo marné. Eva si ale časem všimla, že Saša je Ivanovi trochu podobný, a postupně pookřávala.
Po jistém čase stráveném na lodi bolestná vzpomínka na Ivana pomalu ustupovala náklonnosti k Sašovi, který se do Evy očividně zamiloval. Jednoho dne se na moři strhla obrovská bouře. Loď ztroskotala a Saša s nasazením vlastního života zachránil Evu na malém člunu právě ve chvíli, kdy si pro ni přijížděl její otec.
Saša byl během bouře těžce zraněn a brzy skonal. Eva opět upadla do hlubokého smutku. Na Sašově hrobě zasadila jedličku, kterou od něj na lodi dostala. Počase přijel na Kavkaz Ivan, který už bez Evy nemohl v Čechách vydržet, a odvezl si dívku s sebou zpět do vlasti.
Evin otec mezitím zemřel a byl pochován spolu se svým přítelem kapitánem, jehož tělo rozbouřené moře vyvrhlo na břeh až po několika dnech. Ivan žil s Evou v lesích šťastně a bezstarostně až do smrti. Měli spolu krásného hošíka a často vzpomínali na Kavkaz, Sašovu obětavost i na mrtvé rodiče.
Polesný dostane z Kavkazu dopis od přítele, aby mu poslal dceru, kterou měl u sebe jako schovanku. Polesných se s Evou loučili jen velice neradi, ale ještě těžší bylo Evino loučení s Ivanem, který ji …velice miloval.
Ivan podle otcova přání doprovodil Evu až na břeh Černého moře, kde ji odevzdal pod ochranu kapitána, přítele jejího otce. Nastalo další srdceryvné loučení - oba zamilovaní se od sebe nemohli odtrhnout. Kapitán nakonec nevydržel, milence od sebe odtrhl a Evu doslova odvlekl na loď.
Evě měl na lodi posluhovat mladý plavčík Saša. Když viděl, jak moc se jí stýská po severu, přinesl jí v květináči jedličku a vůbec se ji snažil všemožně rozveselit - vše ale bylo marné. Eva si ale časem všimla, že Saša je Ivanovi trochu podobný, a postupně pookřávala.
Po jistém čase stráveném na lodi bolestná vzpomínka na Ivana pomalu ustupovala náklonnosti k Sašovi, který se do Evy očividně zamiloval. Jednoho dne se na moři strhla obrovská bouře. Loď ztroskotala a Saša s nasazením vlastního života zachránil Evu na malém člunu právě ve chvíli, kdy si pro ni přijížděl její otec.
Saša byl během bouře těžce zraněn a brzy skonal. Eva opět upadla do hlubokého smutku. Na Sašově hrobě zasadila jedličku, kterou od něj na lodi dostala. Počase přijel na Kavkaz Ivan, který už bez Evy nemohl v Čechách vydržet, a odvezl si dívku s sebou zpět do vlasti.
Evin otec mezitím zemřel a byl pochován spolu se svým přítelem kapitánem, jehož tělo rozbouřené moře vyvrhlo na břeh až po několika dnech. Ivan žil s Evou v lesích šťastně a bezstarostně až do smrti. Měli spolu krásného hošíka a často vzpomínali na Kavkaz, Sašovu obětavost i na mrtvé rodiče.

Stav

Mírně opotřebená

vazba lehce povolená, knižní blok drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba lehce povolená, knižní blok drží
Vazba:	pevná
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 8. 2026 17:0
Číslo položky:	1872293

O autorovi

Adolf Heyduk

Adolf Heyduk byl český básník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů. Psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou. Narodil se 6. června 1835 v Rychmburku v rodině truhláře. Od roku 1850 studoval na reálce v Ječné v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy . O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství. Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti. Město Písek ho okouzlilo a rychle zde zdomácněl. V roce 1896 byl jmenován školním radou. V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnáziu v Praze, zde se stal předsedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restauratéra Reinera. V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku čtyř let roku 1884. V roce 1887, poté co vstoupil do debaty o pravosti tzv. Rukopisů T. G. Masaryk, o něm složil Adolf Hejduk báseň, ve které stálo: „Vás věru nezrodila matka česká; spíš netvorná, zlo sálající saň; jež nad hlavou nám perutěmi tleská; a stále žádá české krve daň.“ Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a...

Více od autora