Augustin Bartoš
Na soudě Božím : Vánoce 1933

Augustin Bartoš

Augustin Roman Bartoš byl český pedagog, druhý ředitel Jedličkova ústavu v letech 1920 – 1945. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Převzal Jedličkův ústav ve špatném finančním stavu, ale za jeho vedení ústav dosáhl velkého rozmachu a stal se světoznámým. Roku 1945 odešel z Jedličkova ústavu, přijal místo inspektora. Organizoval školy v přírodě, prosazoval moderní vyučovací metody ve výchově postižených. V letech 1945-1951 působil i jako lektor defektologie na PF UK Praha. Bartoš byl průkopníkem projektového vyučování. Ve svém díle Automobil vychovatelem popisuje, jak zřídil jízdu autokarem , při samotné jízdě poznávaly okolí – byla to první pojízdná škola v přírodě). Automobil se tak stal prostředkem výchovy a vzdělávání. Studoval "neobvyklé psaní" – publikoval studii nazvanou Neobvyklé psaní o písmu tělesně vadných dětí , kde popsal způsoby náhradního psaní. Je po něm pojmenován Bartošův fenomén , tedy objev dermatoglyfů – masáží se na pahýlu končetiny časem vyvine citlivost jako na článcích prstů. Vynalezl také některé pracovní protézy, zavedl výrobní praxi žáků v továrně, základní výchovný princip byla fyzická práce. Sestavil Návrh osnov škol pro děti tělesně vadné – kde propagoval hlavně sport, hudební výchovu, zpěv a ruční práce i pro chlapce. Rozdělení škol: školy pro tělesně vadné žáky – ústavy pro léčení, výcvik těl. vadných dětí – školy v léčebnách.