André Pieyre De Mandiargues
Na okraj

1969 | Nakladatelství Odeon

Hlavní hrdina románového příběhu přijíždí do Barcelony, odkud by měl pokračovat dál do Tarragony. Dva dějové "uzly" však předpokládanou časoprostorovou linii zvrátí. Protagonista jednak zjištuje, že má vzhledem k plánu cesty náskok a že tudíž nemusí spěchat. Jednak dostává dopis, kde mu zrak padne na útržek věty, z n í…ž vyrozumí cosi o pádu a okamžité smrti, o neštěstí, jehož aktéra-oběť může jen hypoteticky ztotožňovat se svou ženou. Toto druhé dějové zauzlení zpečetí Sigismondovo pokušení zůstat v Barceloně a dokonce je mění ve vyhraněný záměr odložit na magický počet tří dnů četbu celého dopisu a tím rozuzlení znepokojivé situace, nad níž se počal vznášet přízrak tragédie. Sigismond se rozhodne k odkladu, a tím jako by po náhle přehozené výhybce zaměřil čas k jinému obsahu: jako by jej nutil odehrávat se podle principu, který již není adekvátní, neboť odpovídá řádu minulosti, jejž fragment dopisu přerval. Anebo jako by donucoval čas k přechodné strnulosti. Odkladem, jejž Sigismond sám sobě poskytl, si z času vzal cosi, co mu už nepatří; ukradl mu kus jeho trvání. Ocitá se ve stojaté zóně vyčkávání, na okraji času, neboť z jeho středu - z proudu odložených událostí - se sám vykázal. Hlavní hrdina románového příběhu přijíždí do Barcelony, odkud by měl pokračovat dál do Tarragony. Dva dějové "uzly" však předpokládanou časoprostorovou linii zvrátí. Protagonista jednak zjištuje, že m…á vzhledem k plánu cesty náskok a že tudíž nemusí spěchat. Jednak dostává dopis, kde mu zrak padne na útržek věty, z n íž vyrozumí cosi o pádu a okamžité smrti, o neštěstí, jehož aktéra-oběť může jen hypoteticky ztotožňovat se svou ženou. Toto druhé dějové zauzlení zpečetí Sigismondovo pokušení zůstat v Barceloně a dokonce je mění ve vyhraněný záměr odložit na magický počet tří dnů četbu celého dopisu a tím rozuzlení znepokojivé situace, nad níž se počal vznášet přízrak tragédie. Sigismond se rozhodne k odkladu, a tím jako by po náhle přehozené výhybce zaměřil čas k jinému obsahu: jako by jej nutil odehrávat se podle principu, který již není adekvátní, neboť odpovídá řádu minulosti, jejž fragment dopisu přerval. Anebo jako by donucoval čas k přechodné strnulosti. Odkladem, jejž Sigismond sám sobě poskytl, si z času vzal cosi, co mu už nepatří; ukradl mu kus jeho trvání. Ocitá se ve stojaté zóně vyčkávání, na okraji času, neboť z jeho středu - z proudu odložených událostí - se sám vykázal.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	231
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Pospíšil
Edice:	Soudobá světová próza. Malá řada, Malá řada Soudobé světové prózy
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2025 16:42
Číslo položky:	1285589

O autorovi

André Pieyre De Mandiargues

André Pieyre de Mandiargues patří mezi stěží zařaditelné individuality. Sám navíc bděle dbal na to, aby s žádným kontextem nesouvisel. Bývá sice spojován s okruhem tvůrců druhé generace francouzských surrealistů , kteří vycházejí z hlubinné psychologie, jejího důrazu na nevědomí, estetiku snu a zázračna, avšak touha uchopit bytí v dualistickém sporu duše a těla se v jeho tvorbě projevuje obzvlášť svérázně. Z Mandiarguesových knih vystupuje členitá osobnost: až puntičkářský estét a dandy, který si libuje v erudovanosti, a zároveň milovník neobvyklostí a tajemných zvláštnůstek, které odměřuje s kulinářskou přesností, aby chuť byla vždy přejemná, ale výrazná a svá. * André Pieyre de Mandiargues patří do druhé generace francouzských surrealistů. Narodil se 14. března 1909 v Paříži, je tedy o třináct let mladší než Breton a o devět let než Desnos a Crevel, představitelé „heroického“, revolučního období francouzského surrealismu. Jestliže začátky tvorby první surrealistické generace spadají do dvacátých a třicátých let 20. století, nástup druhé surrealistické generace spadá do let bezprostředně před druhou světovou válkou, anebo spíš do období bezprostředně po válce. Mandiargues sice uprostřed války vydal svou první sbírku básní , ale jeho skutečným debutem, který vzbudil pozornost, byla teprve kniha Le musée noir . Po ní vydával soustavně rok co rok jednu knihu za druhou, vždycky věrný sobě samému, vlastně svému výchozímu bodu, jímž bylo jeho „černé muzeum“ surrealisticky orientovaných kratších i delších próz. Mezi knihy nejvýznamnější patří Les incongruités monumentales , Le soleil des loups , Marbre , Le lis de mer , Le cadran lunaire , Le Belvédere , Feu de braise , La Motocyclette , Porte dévergondée (Nestydatá brána, 19...

Více od autora