František Bernard Vaněk
Na krásné samotě

1941 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Milovaná Českomoravská vysočina, milovaný Pelhřimov, vísky a městečka kolem něho,kraj, kde autor celý život působil a jemuž dával všechnu svou práci a lásku - to vše zaplněné osudy mnoha lidí s jejich slabůstkami, které doprovází shovívavým úsměvěm a pochopením, tvoří námět románové kroniky nazvané Na krásné samotě. Kd…yžv roce 1937 vyšla, vzbudila mezi čtenáří ohromný zájem a obdržela dokonce literární cenu České akademie věd a umění. Milovaná Českomoravská vysočina, milovaný Pelhřimov, vísky a městečka kolem něho,kraj, kde autor celý život působil a jemuž dával všechnu svou práci a lásku - to vše zaplněné osudy mnoha lidí s jejich… slabůstkami, které doprovází shovívavým úsměvěm a pochopením, tvoří námět románové kroniky nazvané Na krásné samotě. Kdyžv roce 1937 vyšla, vzbudila mezi čtenáří ohromný zájem a obdržela dokonce literární cenu České akademie věd a umění.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	převazba
Počet stran:	380, [4]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Otakar Štáfl
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Vilímkova národní knihovna
Vydání:	4. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 10. 2024 14:19
Číslo položky:	1037519

O autorovi

František Bernard Vaněk

František Bernard Vaněk byl český kněz, spisovatel a kulturní organizátor, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Vystudoval biskupský seminář v Českých Budějovicích, po vysvěcení na kněze byl kaplanem v obci Pürles , potom působil v Sudoměřicích u Bechyně a v Pelhřimově. Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V té době působil jako děkan v Pelhřimově i na blízkém Křemešníku, kde se román především odehrává. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku "Vlaštovky se vracejí". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi. V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala Národní poli...

Více od autora