Knihy
Sci-fi a Fantasy
Sci-fi
J. G Ballard
Mýty blízké budoucnosti

J. G Ballard
Mýty blízké budoucnosti

1994 | Nakladatelství Winston Smith

Sci-fi povídky, jejichž námětem je duševní i fyzický rozklad člověka ve společnosti, kde technika ovládá jeho život.

Mýty blízké budoucnosti jsou po Říši slunce zatím druhým českým překladem z obsáhlé a různorodé tvorby J. G. Ballarda.

James Graham Ballard se narodil v roce 1930 v Šanghaji, kde byl jeh…o otec ředitelem pobočky britské textilní firmy. Na Šanghaj před válkou vzpomíná jako na nejbizarnější místo na světě — záplavy Jang-c'tiang, davy lidí a luxusní život britské komunity, obrovský dům se služebnictvem a bazénem, Packard s šoférem. Maminka často hrála bridž a když ho zasvětila do jeho tajů, inspirovala ho v jedenácti letech k napsání první knihy — o bridži. Jako žák katedrální školy byl často trestán mnohostránkovým opisováním — začal učebnicemi a klasickými romány, ale posléze zjistil, že nejrychlejší je si text vymyslet. Učitel jeho tresty přijal s doporučením, ať příště opisuje kvalitní literaturu a ne brak.

Tři roky strávené v japonském internačním táboře znamenaly určující životní zkušenost, se kterou se dokázal literárně vyrovnat až po čtyřiceti letech v Říši slunce, jejíž úryvkovou verzi přináší povídka Mrtvý čas v naší sbírce. Ve srovnání s Čínou mu život v Anglii, kam odjel s rodiči v roce 1946, připadá nudný a nezajímavý. Po dvou letech odchází ze studia medicíny v Cambridge, rok to zkouší na Londýnské universitě angličtinou, píše experimentální prózu, ovlivněnou Joycem, Hemmingwayem, Eliotem a Poundem. Jedna povídka sice zvítězí ve studentské soutěži, ale jinak je naděje na publikování mizivá, a tak nějakou dobu prodává po domech encyklopedie a napíše první román, nečitelnou parafrázi Plaček Finneganových, až nakonec podlehne své lásce k létání a odchází na výcvik ke královskému letectvu v Kanadě.

Tam se setkává se science fiction, jejíž sešity začínají vycházet v Británii daleko později, až v polovině padesátých let, a v jejím světle přehodnocuje svůj vztah ke studentským vzorům, které nyní vidí jako buržoazní zahleděnce, nevnímající svět techniky kolem sebe.

Po návratu do Británie se žení, pracuje v knihovně a nabízí své povídky. Jako první je přijata Prima Beladonna v roce 1956 redaktorem Tedem Carnellem, který rozpoznává Ballardův talent, otiskuje mu jednu povídku za druhou a dokonce mu sežene místo v odborném časopise pro chemii a průmysl, dokud se od roku 1960 nezačne plně věnovat psaní.

K tomuto kroku ho přiměje rodinná situace, protože dojíždění do centra Londýna z předměstí Shepperton je neúnosné stejně jako představa produkování jedné povídky za druhou. V roce 1964 mu tragicky umírá žena Mary a od té doby se Ballard sám stará o jejich tři děti.

Po vydání prvního románu se seznamuje s životním přítelem Martinem Baxem a od roku 1963 s ním spolupracuje na jeho časopisu Ambit. Zde např. pořádá soutěž o nejlepší povídku, napsanou pod vlivem drog, ve které zvítězila autorka, ovlivněná vedlejšími účinky antikoncepčních pilulek, publikuje své románové koláže novinových titulků, jejichž obsah vyplývá imaginativně z jednotlivých slov a celkového designu, či romány ve formě placených reklam a další zajímavosti. Science fiction pro něj byla zjevení, o kterém prohlásil: „Je to autentická literatura, odpovídající dvacátému století, jediná literatura, reagující imaginativně na transformující charakter vědy a techniky. Věřím, že pravou doménou science fiction je zóna, kterou jsem nazval vnitřním prostorem, na rozdíl od vnějšího prostoru, a že současnost je pro spisovatele obdobím největší morální naléhavosti. O to jsem usiloval ve své tvorbě."

Známý je jeho výrok o tom, že i nejhorší science fiction je lepší než ta nejlepší jiná literatura, alespoň pokud jde o přežití čtenáře a jeho imaginace.

V době vzniku Mýtu blízké budoucnosti již měl J.G. Ballard za sebou osm románů a množství povídek, publikovaných v časopisech jako Science Fantasy a New Worlds. Brain Ash ho ve slovníku vědecko fantastických autorů řadí k „nové vlně" scifistů, kteří se vymezili psychologickým pohledem, a charakterizuje ho jako mistra pomalé choreografie fyzického a duševního rozkladu. Optimismus mu nikdy nebyl vlastní; jeho reakce na plaketu, zanechanou na Měsíci, hlásající „Přišli jsme v míru za celé lidstvo", byla „Kdybych byl Marťan, okamžitě bych se dal na útěk".

Pavla Slabá Sci-fi povídky, jejichž námětem je duševní i fyzický rozklad člověka ve společnosti, kde technika ovládá jeho život.

Mýty blízké budoucnosti jsou po Říši slunce zatím druhým českým překladem… z obsáhlé a různorodé tvorby J. G. Ballarda.

James Graham Ballard se narodil v roce 1930 v Šanghaji, kde byl jeho otec ředitelem pobočky britské textilní firmy. Na Šanghaj před válkou vzpomíná jako na nejbizarnější místo na světě — záplavy Jang-c'tiang, davy lidí a luxusní život britské komunity, obrovský dům se služebnictvem a bazénem, Packard s šoférem. Maminka často hrála bridž a když ho zasvětila do jeho tajů, inspirovala ho v jedenácti letech k napsání první knihy — o bridži. Jako žák katedrální školy byl často trestán mnohostránkovým opisováním — začal učebnicemi a klasickými romány, ale posléze zjistil, že nejrychlejší je si text vymyslet. Učitel jeho tresty přijal s doporučením, ať příště opisuje kvalitní literaturu a ne brak.

Tři roky strávené v japonském internačním táboře znamenaly určující životní zkušenost, se kterou se dokázal literárně vyrovnat až po čtyřiceti letech v Říši slunce, jejíž úryvkovou verzi přináší povídka Mrtvý čas v naší sbírce. Ve srovnání s Čínou mu život v Anglii, kam odjel s rodiči v roce 1946, připadá nudný a nezajímavý. Po dvou letech odchází ze studia medicíny v Cambridge, rok to zkouší na Londýnské universitě angličtinou, píše experimentální prózu, ovlivněnou Joycem, Hemmingwayem, Eliotem a Poundem. Jedna povídka sice zvítězí ve studentské soutěži, ale jinak je naděje na publikování mizivá, a tak nějakou dobu prodává po domech encyklopedie a napíše první román, nečitelnou parafrázi Plaček Finneganových, až nakonec podlehne své lásce k létání a odchází na výcvik ke královskému letectvu v Kanadě.

Tam se setkává se science fiction, jejíž sešity začínají vycházet v Británii daleko později, až v polovině padesátých let, a v jejím světle přehodnocuje svůj vztah ke studentským vzorům, které nyní vidí jako buržoazní zahleděnce, nevnímající svět techniky kolem sebe.

Po návratu do Británie se žení, pracuje v knihovně a nabízí své povídky. Jako první je přijata Prima Beladonna v roce 1956 redaktorem Tedem Carnellem, který rozpoznává Ballardův talent, otiskuje mu jednu povídku za druhou a dokonce mu sežene místo v odborném časopise pro chemii a průmysl, dokud se od roku 1960 nezačne plně věnovat psaní.

K tomuto kroku ho přiměje rodinná situace, protože dojíždění do centra Londýna z předměstí Shepperton je neúnosné stejně jako představa produkování jedné povídky za druhou. V roce 1964 mu tragicky umírá žena Mary a od té doby se Ballard sám stará o jejich tři děti.

Po vydání prvního románu se seznamuje s životním přítelem Martinem Baxem a od roku 1963 s ním spolupracuje na jeho časopisu Ambit. Zde např. pořádá soutěž o nejlepší povídku, napsanou pod vlivem drog, ve které zvítězila autorka, ovlivněná vedlejšími účinky antikoncepčních pilulek, publikuje své románové koláže novinových titulků, jejichž obsah vyplývá imaginativně z jednotlivých slov a celkového designu, či romány ve formě placených reklam a další zajímavosti. Science fiction pro něj byla zjevení, o kterém prohlásil: „Je to autentická literatura, odpovídající dvacátému století, jediná literatura, reagující imaginativně na transformující charakter vědy a techniky. Věřím, že pravou doménou science fiction je zóna, kterou jsem nazval vnitřním prostorem, na rozdíl od vnějšího prostoru, a že současnost je pro spisovatele obdobím největší morální naléhavosti. O to jsem usiloval ve své tvorbě."

Známý je jeho výrok o tom, že i nejhorší science fiction je lepší než ta nejlepší jiná literatura, alespoň pokud jde o přežití čtenáře a jeho imaginace.

V době vzniku Mýtu blízké budoucnosti již měl J.G. Ballard za sebou osm románů a množství povídek, publikovaných v časopisech jako Science Fantasy a New Worlds. Brain Ash ho ve slovníku vědecko fantastických autorů řadí k „nové vlně" scifistů, kteří se vymezili psychologickým pohledem, a charakterizuje ho jako mistra pomalé choreografie fyzického a duševního rozkladu. Optimismus mu nikdy nebyl vlastní; jeho reakce na plaketu, zanechanou na Měsíci, hlásající „Přišli jsme v míru za celé lidstvo", byla „Kdybych byl Marťan, okamžitě bych se dal na útěk".

Pavla Slabá

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč
	Stav Dobrý zašlé stránky	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	254
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085643197
ISBN:	9788085643190
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Science fiction
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 6. 2024 10:34
Číslo položky:	871643

O autorovi

J. G Ballard

James Graham Ballard , britský spisovatel, patřil k velkým postavám Nové vlny. Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil. Fantastickou literaturu objevil v padesátých letech v Kanadě, kde si odbýval vojenskou službu u letectva. „Tehdy jsem přečetl své první číslo Astounding,“ vzpomíná po letech. Ve své vlastní tvorbě se ovšem dostal od ducha Astounding daleko – dá se dokonce říci, že jej svými knížkami popřel. Svědčí o tom například jeho názor na snad nejklasičtější ze všech SF subžánrů – space story. Ballard tvrdí, že science fiction ztrácí svůj smysl a poslání tou měrou, jak mizí mezi hvězdami. Podle jeho názoru musí tato literatura hledat nové prostory a nenajde je jinde než zde, na Zemi.

Více od autora