Max Frisch
Montauk

2000 | Nakladatelství Mladá fronta

Montauk je indiánské jméno nejsevernějšího cípu Long Islandu s vyhlídkou na Atlantik. Právě zde se prochází stárnoucí spisovatel a mladá dívka. Jejich krátký vztah prožívá on jako směs pocitů nostalgie, hořkého nadhledu a jakéhosi vnitřně kontrolovaného štěstí. Nejde o klasický milostný poměr, dívka se spíše stává pros…třednicí se světem mladistvé lásky a inspiruje muže ke vzpomínkám a rekapitulaci jeho minulých vztahů, erotických, pracovních i přátelských, vesměs pro jeho život mnohem zásadnějších, než ten právě prožívaný, který ovšem probouzí unavenou mysl kouzlem skutečné a bezprostřední přítomnosti. Příběh je vyprávěn střídavě v první a ve třetí osobě, formou deníkových poznámek a úvah, a třebaže neobsahuje žádná přesná autobiografická fakta, autor se nikterak netají tím, že jde o jeho intimní životní zpověď. Kniha je považována za "nejněžnější a nejodvážnější" Frischovo dílo, přesto vyvolává pochyby, zda Frisch v době jejího vzniku byl ještě schopen a hlavně ochoten prožít skutečný cit, v němž by šlo především o toho druhého, v němž by každá intimnost nebyla kalkulativně prožívána jako předloha plánovaného literárního počinu, zda nešlo výhradně o potřebu odkrýt a objasnit pocity a názory svým blízkým, svým čtenářům i sám sobě. Životní zkušenost v tomto případě zplodila těžce skrývanou skepsi, odstup a sebeironii, postoje nepřekonatelné zřejmě už žádným jiným pocitem. Přesto jde o velmi kvalitní, inspirativní čtení. Montauk je indiánské jméno nejsevernějšího cípu Long Islandu s vyhlídkou na Atlantik. Právě zde se prochází stárnoucí spisovatel a mladá dívka. Jejich krátký vztah prožívá on jako směs pocitů nostalgi…e, hořkého nadhledu a jakéhosi vnitřně kontrolovaného štěstí. Nejde o klasický milostný poměr, dívka se spíše stává prostřednicí se světem mladistvé lásky a inspiruje muže ke vzpomínkám a rekapitulaci jeho minulých vztahů, erotických, pracovních i přátelských, vesměs pro jeho život mnohem zásadnějších, než ten právě prožívaný, který ovšem probouzí unavenou mysl kouzlem skutečné a bezprostřední přítomnosti. Příběh je vyprávěn střídavě v první a ve třetí osobě, formou deníkových poznámek a úvah, a třebaže neobsahuje žádná přesná autobiografická fakta, autor se nikterak netají tím, že jde o jeho intimní životní zpověď. Kniha je považována za "nejněžnější a nejodvážnější" Frischovo dílo, přesto vyvolává pochyby, zda Frisch v době jejího vzniku byl ještě schopen a hlavně ochoten prožít skutečný cit, v němž by šlo především o toho druhého, v němž by každá intimnost nebyla kalkulativně prožívána jako předloha plánovaného literárního počinu, zda nešlo výhradně o potřebu odkrýt a objasnit pocity a názory svým blízkým, svým čtenářům i sám sobě. Životní zkušenost v tomto případě zplodila těžce skrývanou skepsi, odstup a sebeironii, postoje nepřekonatelné zřejmě už žádným jiným pocitem. Přesto jde o velmi kvalitní, inspirativní čtení.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020408363
ISBN:	9788020408365
Překladatel:	Bohumil Černík
Edice:	35. svazek ed. 35. svazek ed. Moderní světová próza
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 7. 2026 10:32
Číslo položky:	1841316

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora