Stav: |
Velmi dobrý
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 120 s., [48] s. il |
Jazyky: | česky |
Ilustrátor: | Bohumír Kozák |
Edice: | Pragensia 147x |
Vydání: | 1. vyd. |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | pá 27. října 2023 10:27 |
Číslo položky: | 673897 |
V textové části sleduje autor stopy stavebního dění na půdě Prahy, tak jak jsou zachovány od pravěku a jak se rozhojňovaly přes dobu historickou. Ukazuje, jak se formoval pražský terén během staletí, jak rostlo město a zastavovaly se pražské plochy, jak se střídaly jednotlivé stavitelské slohy a jakými převratnými a namnoze ničivými změnami prošla Praha v 2. polovině 19. a počátkem 20. století. V závěrečné kapitole zdůrazňuje, že Praha je vzácným dědictvím, jež je nutno zachovávat a střežit, ale že je to přitom město živé, jehož stále rostoucí a měnící se potřeby je třeba uspokojovat tak, aby staré hodnoty netrpěly. Text je doprovázen 48 kresbami, umělecky zpodobujícími architektonicky cenné pražské budovy. Obrazová část je opatřena podrobným katalogem, upozorňujícím na charakteristické rysy a architektonické zajímavosti zobrazených objektů. - Res. v ruš., něm., angl. a fr.
Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem