Oldřich Kerhart byl český akademický malíř, od roku 1940 předseda spolku Umělecká beseda a poválečný profesor Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém malířském díle ve věnoval především krajinomalbě, rád maloval krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Během života měl osm samostatných výstav a poté několik dalších posmrtných. Napsal též řadu statí o umění a nacisty zakázanou divadelní hru o Josefu Mánesovi. Narodil se roku 1895 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě , dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola. Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli architekt Vojtěch Kerhart , Jaromír Kerhart , který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová a Věra Kerhartová . Bratranec František Kerhart byl architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí. Oldřich Kerhart maloval už během studií na nymburské reálce, kde roku 1913 odmaturoval. Z té doby pochází například jeho pastel Poděbradský zámek. Roku 1915 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Byl přijat do ateliéru Jana Preislera, kde také navázal přátelství s Vojtěchem Sedláčkem a Vlastimilem Radou. Roku 1917 Kerhart debutoval na společné výstavě pražských uměleckých spolků v Obecním domě. Zanedlouho se však musel začít ukrývat před odvodem na fronty první světové války. Útočiště v Náchodě mu poskytl tamní lékař MUDr. Skácelík. Kerhart malovat nepřestal, přestože se po Náchodsku musel pohybovat v přestrojení. Jeho obrazy z té doby většinou nebyly signovány. Po skončení války mohl Kerhart pokračovat ve studiu malby. Od roku 1919 byl členem Umělecké besedy, kde se nová generace umě... Zdroj: wikipedia.org