Knihy
Ostatní
Periodika a časopisy
Ivan Klicpera
Matice lidu - ročník XIII. - číslo 1, 2 a 3 - B...

Ivan Klicpera: Matice lidu - ročník XIII. - číslo 1, 2 a 3 - Bitva u Lipan + Vypravování dějin domácích - Díl III - Od záhuby rodu Přemyslova po meči r. 1306. až do smrti krále Vácslava IV. r. 1419 + Naše staré obrázky

Ivan Klicpera, František Ivan Dvorský, Emanuel Tonner
Matice lidu - ročník XIII. - číslo 1, 2 a 3 - Bitva u Lipan + Vypravování dějin domácích - Díl III - Od záhuby rodu Přemyslova po meči r. 1306. až do smrti krále Vácslava IV. r. 1419 + Naše staré obrázky

1879 | Nakladatelství Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých

Obsažené svazky:

Bitva u Lipan, historický román 1879 (224 s., 1. vyd.)
Naše staré obrázky, povídky 1879 [I.] (126 s.)
Vypravování dějin domácích, Od záhuby rodu Přemyslova po meči r. ... 1879 Díl III, [část 1] (128 s.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	126 + 224 + 128
Jazyk:	česky
Edice:	13, 13. svazek ed. 13, 13. svazek ed. Matice lidu, Matice lidu. 2.. ročník 13.
Vydání:	[1. vyd.]
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 9. 2024 7:57
Číslo položky:	975838

O autorech

Ivan Klicpera

Ivan Klicpera byl syn Václava Klimenta Klicpery z jeho druhého manželství, český spisovatel. Narodil se v Hradci Králové, jako nejmladší syn dramatika Václava Klimenta Klicpery. Ten se po předčasném úmrtí první manželky Anny v roce 1838 oženil s Annou Trnkovou, pozdější matkou Ivana Klicpery. Roku 1846 získal Václav Kliment Klicpera profesorské místo v Praze a rodina se do hlavního města přestěhovala. Z prvního manželství přivedl Václav Kliment Klicpera do nové rodiny pět dětí, o které se Anna Klicperová-Trnková starala. Další děti se narodily v novém manželství, vyššího věku se však dožil pouze Ivan Klicpera. Ten vystudoval Akademické gymnázium a v letech 1865-1869 studoval právnickou fakultu. Od roku 1867 pracoval při studiu jako advokátní koncipient. Doktorské zkoušky z důvodu těžké choroby nevykonal. Posledních dvanáct let svého života trpěl Ivan Klicpera plicní chorobou. Téměř nevycházel z domu a ošetřovala ho jeho matka Anna Klicperová . Byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Nejúspěšnější román Ivana Klicpery Jindra vyšel více než třicetkrát v letech 1876-1947, novodobé upravené vydání pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová ještě v roce 1992; román byl třikrát zfilmován a uváděn v divadelních adaptacích. Jednalo se o předchůdce tzv. dívčích románů. Práce Ivana Klicpery vycházely též časopisecky. V pracích s historickými náměty nedosáhl úrovně současníka Václava Beneše Třebízského. Na námět románu Jindra byly natočeny tři filmy: Román Jindra byl pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová též zdramatizován, od roku 1917 uváděn pražským Švandovým divadlem. Pražské Divadlo komedie uvádělo adapatci jako dvoudílnou s tituly Jindra a Jindra, hraběnka Ostrovínová a v roce 1934 dostal román podobu operety s hudbou Rudolfa Piskáčka. Mimo svou volnou literární činnost byl Ivan Klicpera též propagátorem díla svého otce. S Emilem Semrádem sepsal Klicper...

Více od autora

Emanuel Tonner

Emanuel Tonner byl český pedagog, novinář, překladatel a politik mladočeské, později staročeské strany. Veřejně činný byl už od mládí. V roce 1849 se stal spolupracovníkem časopisu Slovanská lípa a za zveřejněné články byl stíhán vojenským soudem. O rok později vydal překlad srbských básní, který věnoval ve prospěch budoucího Národního divadla. Po absolvování univerzity strávil dva roky v Haliči, pak se vrátil do Prahy jako profesor nově zřízené obchodní akademie. Zaměstnání ale brzy ztratil kvůli svým politickým názorům. Učil pak na vyšší dívčí škole a po několika letech se vrátil na obchodní akademii jako ředitel. V této funkci zůstal až do smrti. Aktivní politiky se účastnil od roku 1861, kdy byl krátce po řádných zemských volbách v roce 1861 v doplňovací volbě počátkem dubna 1861 zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Strakonice a Horažďovice. Podle jiného zdroje byl poslancem zemského sněmu až od roku 1863 a setrval na něm do roku 1870. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal i mandát v Říšské radě , kde reprezentoval kurii venkovských obcí, Písek, Strakonice, Blatná atd. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl prohlášen za zaniklý z důvodu absence. Původně byl členem Národní strany, ale tíhl k jejímu mladočeskému liberálnímu křídlu. V roce 1864 se ale podílel na konzultacích ohledně možnosti založení nové liberálně orientované politické strany. Účastnil se porad, které svolal Rudolf Thurn-Taxis, na nichž se profiloval program samostatné politické strany. Nakonec ale k formálnímu ustavení nezávislé mladočeské forma...

Více od autora