François Villon
Malý testament

1948 | Nakladatelství Elán

Básnická skladba nejvýznamnějšího francouzského lyrika středověku vznikla na sklonku r. 1456, na rozloučenou s Paříží před Villonovým prvním dobrovolným vyhnanstvím. Básník se vypořádává se svými protivníky, se sebou samým, útočí proti mnišským řádům a vzpomíná na univerzitní léta.
S doslovem J. Loukotkové. Básnická skladba nejvýznamnějšího francouzského lyrika středověku vznikla na sklonku r. 1456, na rozloučenou s Paříží před Villonovým prvním dobrovolným vyhnanstvím. Básník se vypořádává se svými prot…ivníky, se sebou samým, útočí proti mnišským řádům a vzpomíná na univerzitní léta.
S doslovem J. Loukotkové.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	V papírové obálce
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	78
Jazyk:	slovensky
Edice:	Komorná knižnica Elánu, 18. svazek ed. 18. svazek ed. Komorna knižnica
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	6. 10. 2020 8:17
Číslo položky:	118668

O autorovi

François Villon

François Villon byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges . Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen – 1460, 1461, 1462. Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce 1455 i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, během čekání na výkon napsal podstatnou část Testamentů. Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat. Známé jsou např. jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů. Tato forma se po něm nazývá villonská balada. O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer . Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková , která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fischerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně. Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah. Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě. Jeho výsměch...

Více od autora