Stephen Jay Gould
Lživé kameny z Marrákeše

2011 | Nakladatelství Mladá fronta

Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií . Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. . Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zaj…ímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johann Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných „lživých kamenech“ z Wőrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie. STEPHEN JAY GOULD – profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátor sbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie patřil k světově uznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizátorům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšla kniha esejů Pandin palec a přehled názorů na biologickou podstatu inteligence Jak neměřit člověka či eseje Dinosauři v kupce sena . Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií . Další eseje… věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. . Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johann Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných „lživých kamenech“ z Wőrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie. STEPHEN JAY GOULD – profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátor sbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie patřil k světově uznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizátorům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšla kniha esejů Pandin palec a přehled názorů na biologickou podstatu inteligence Jak neměřit člověka či eseje Dinosauři v kupce sena .

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	351
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020419675
ISBN:	9788020419675
Edice:	197. svazek ed. 197. svazek ed. Kolumbus
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 8. 2018 11:50
Číslo položky:	35447

O autorovi

Stephen Jay Gould

Stephen Jay Gould byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton. Ve své knize Jak neměřit člověka ostře napadá některé základní práce a měření v oblasti lidské inteligence. Např. o měření obsahu lebek, které prováděl Samuel George Morton, Gould napsal: „Morton měří pomocí semínek a bere do ruky nebezpečně velkou černošskou lebku. Zlehka ji naplní a ledabyle zatřese. V dalším případě se mu ovšem dostane do ruky znepokojivě malá lebka bělocha: pořádně zatřepe a palcem ještě přitlačí na foramen magnum. Takové věci se stávají i bez vědomé motivace.“ John Michael provedl přeměření reprezentativního vzorku Mortonova souboru lebek a uvádí, že i přes drobná pochybení jsou výsledky Mortonových měření v zásadě přesné, naproti tomu samotný Gould se při své práci dopustil řady chyb. Další přeměření, které provedl Jason E. Lewis a jeho tým, a bylo publikováno v roce 2011, prokázalo, že se Gould nařkl Mortona z rasového zkreslení údajů opravdu neoprávněně a sám při svém měření chyboval a manipuloval. Podle ekonoma Paula Krugmana nebyl Gould popularizátorem v pravém slova smyslu, protože místo snahy přiblížit práci vědecké komunity veřejnosti prosazoval své vlastní, odlišné myšlenky. Podle biologa Bernarda Davise se v populární knize Jak neměřit člověka Gould snaží „zdiskreditovat vědecké zkoumání tam, kde je v konfliktu s politickým dogmatem“....

Více od autora