Knihy
Historie
Pravěk
Antonín Frinta
Lužičtí Srbové a jejich písemnictví

Antonín Frinta
Lužičtí Srbové a jejich písemnictví

1955 | Nakladatelství ČSAV

Nástin dějin literatury Lužických Srbů, v němž autor probírá literaturu dolnolužickou odděleně od hornolužické. První kapitoly jsou věnovány Lužickým Srbům a jejich literatuře ve státě českém, další kapitoly dějinám písemnictví od války třicetileté přes národní obrození, rozkvět a zánik mezi oběma světovými válkami, až… k literatuře obnoveného kulturního života po r. 1945. Každé z těchto období charakterizuje autor stručným historickým výkladem, načež podává přehled jednotlivých autorů a jejich spisů. Dílo je jednou z prvních knih tohoto druhu. Nástin dějin literatury Lužických Srbů, v němž autor probírá literaturu dolnolužickou odděleně od hornolužické. První kapitoly jsou věnovány Lužickým Srbům a jejich literatuře ve státě českém, další k…apitoly dějinám písemnictví od války třicetileté přes národní obrození, rozkvět a zánik mezi oběma světovými válkami, až k literatuře obnoveného kulturního života po r. 1945. Každé z těchto období charakterizuje autor stručným historickým výkladem, načež podává přehled jednotlivých autorů a jejich spisů. Dílo je jednou z prvních knih tohoto druhu.

Stav

Dobrý

lehce opotřebená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	239
Jazyk:	česky
Edice:	Dějiny slovanských literatur
Vydání:	1. ydanie
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 7. 2024 13:26
Číslo položky:	894787

O autorovi

Antonín Frinta

Antonín Frinta byl český lingvista, slavista, bulharista a sorabista. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval slovanskou a románskou filologii. Jeho učiteli byl Jan Gebauer, Jiří Polívka, František Pastrnek a Josef Zubatý. V letech 1904–5 studoval v Paříži. V roce 1907 získal na Karlově univerzitě titul PhDr. Habilitace v roce 1916 mu nebyla potvrzena z politických důvodů, od 1918 docent pražské filozofické fakulty pro srovnávací slovanský jazykozpyt se zvláštním zřetelem ke stránce fonetické. Souběžně s tím působil jako vyučující středních škol a od roku 1919 jako učitel ortoepie na nově založeném dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze . Roku 1945 se stal řádným profesorem bulharského jazyka a literatury a lužickosrbské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné byl člen řady vědeckých institucí a redaktor odborných periodik. Vědecky se věnoval slovanskému hláskosloví, problematice pravopisu slovanských národů, ortoepii a transkripci cyrilského písma latinkou. Dále v rámci slovanské lexikologie zkoumal náboženskou terminologii. Spolupracoval na praktických učebnicích slovanských jazyků. Jeden z prvních českých propagátorů metod jazykového zeměpisu.

Více od autora