Díky svým kouzelným zámkům zůstal pohádkový král Ludvík II. Bavorský dodnes živoucí, nesmrtelnou legendou. Autor představuje bavorského krále z nového úhlu pohledu, jako tragickou postavu v kontextu své země a doby, jako historický příklad člověka, který se odmítal přizpůsobit a začlenit do společnosti a reality, která ho obklopovala.
Ačkoli od záhadné smrti Ludvíka II. ve Starnberském jezeře 13. června 1886 uplynulo již více než sto dvacet let, stále se na něho nostalgicky vzpomíná a je milován jako tragická postava. Ludvík Bavorský z rodu Wittelsbachů, jenž trpěl dědičným zatížením a nesprávnou výchovou, podléhal vlivu pozdního romantismu a Richarda Wagnera a v osmnácti se stal králem, se dostal do rozporu s realitou života a své doby.
Jeho představy o vládnutí se nekryly se skutečností buržoazního, konstitučního, nacionálně zaměřeného 19. století v Bavorsku, kde kralovala byrokracie a v národní říši dominoval pruský král jakožto německý císař.
Král Ludvík, který navíc nedokázal nalézt správný vztah k ženám, se izoloval od svých spoluobčanů a svého okolí, uchyloval se do světa svých snů, vzpíral se úřadu a své době. Jeho současníci ho prohlásili za šíleného, protože se snažil uniknout svému postavení a reálné skutečnosti. Potomkům připadá jako člověk, který odmítal jít s dobou – jako pohádkový král, jenž měl nejen fantazii, ale i prostředky potřebné k tomu, aby si vytvořil svou pohádkovou říši.
Autor představuje Ludvíka II. bez nánosu legend, na půdě bavorského státu a v kontextu 19. století, které nás dnes stále více fascinuje.