Knihy
Vzácné knihy
-TOP-
Jaroslav Vlček
Literatura česká devatenáctého století

Jaroslav Vlček: Literatura česká devatenáctého století

Jaroslav Vlček, Jan Máchal, Jan Jakubec, Lubor Niederle, Josef Hanuš, Emil Smetánka, Jaroslav Kamper
Literatura česká devatenáctého století: I. - IV. díl ve čtyřech svazcích

1902 | Nakladatelství Jan Laichter

Obsažené svazky:

Literatura česká devatenáctého století, od Josefinského obrození až po českou... 1902 Díl první (x, 940)
Literatura česká devatenáctého století, od Josefinského obrození až po českou... 1905 Dílu třetího část první (viii, 764)
Literatura česká devatenáctého století, od Josefinského obrození až po českou... 1903 Díl druhý (viii, 881)
Literatura česká devatenáctého století, od Josefinského obrození až po českou... 1907 Díl III., část II (XII, 706, 1. vyd.)

Stav

Velmi dobrý

kombinace 1. a 2. vydání viz poznámka, Krásný stav, polokožená, převazba, žebrování, se zlacením

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, kombinace 1. a 2. vydání viz poznámka, Krásný stav
Poznámka:	První a druhý svazek 2. vydání (1911, 1917), třetí díl o dvou svazcích 1.vydání
Vazba:	pevná, polokožená, převazba, žebrování, se zlacením
Počet stran:	940 + 881 + 764 + 706
Jazyk:	česky
Edice:	16, 19, 21, 31. svazek ed. 16, 19, 21, 31. svazek ed. Laichterův výbor nejlepších spisů poučných
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 1. 2026 12:56
Číslo položky:	1544012

O autorech

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora

Arne Novák

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák , byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista. Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění , členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou , dcerou překladatele Jaroslava Haasze . Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia. Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili ...

Více od autora