Paul Lafargue
Literární studie

1956 | Nakladatelství Československý spisovatel

Kniha přináší výbor z theoretických statí jednoho z předních vůdců mezinárodního dělnického hnutí, nadšeného a horlivého šiřitele Marxových ideí, který se uplatnil nejen na poli sociologie a filosofie, ale zejména také v oblasti literární historie a linguistiky. Vedle dvou literárně historických studií - "Lidové svateb…ní písně a obřady" a "Počátky romantismu" je ve výboru otistěna i pozoruhodná studie linguistická, nazvaná "Francouzský jazyk před revolucí a po ní", v níž Lafargue mistrně charakterisuje jazyk XVIII. století a analysuje příčiny, které způsobily, že po francouzské revoluci počaly spontánně pronikat do spisovného jazyka lidové prvky. Kniha přináší výbor z theoretických statí jednoho z předních vůdců mezinárodního dělnického hnutí, nadšeného a horlivého šiřitele Marxových ideí, který se uplatnil nejen na poli sociologie a filosofie…, ale zejména také v oblasti literární historie a linguistiky. Vedle dvou literárně historických studií - "Lidové svatební písně a obřady" a "Počátky romantismu" je ve výboru otistěna i pozoruhodná studie linguistická, nazvaná "Francouzský jazyk před revolucí a po ní", v níž Lafargue mistrně charakterisuje jazyk XVIII. století a analysuje příčiny, které způsobily, že po francouzské revoluci počaly spontánně pronikat do spisovného jazyka lidové prvky.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	189 - ii
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Hrubín, Vladimír Brett
Edice:	Kritická knihovna
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 9. 2023 13:44
Číslo položky:	650736

O autorovi

Paul Lafargue

Paul Lafargue byl francouzsko-kubánský novinář, literární kritik a politický aktivista marxistické orientace. Byl zetěm Karla Marxe, manželem jeho dcery Laury. Jeho nejznámější prací je kniha Právo na lenost z roku 1880, kde odmítl liberální, konzervativní, křesťanské, ale i převládající socialistické pojetí práce a zejména levicový koncept „práva na práci“, naopak za zdroj lidského pokroku označil lenost a z ní pramenící kreativitu. Práce v jeho představě člověka ničí. Toto pojetí nenašlo v socialistickém hnutí jeho doby příliš pochopení, avšak ovlivnilo některé politické směry druhé poloviny 20. století, zejména situacionismus a některé proudy anarchismu. Známé jsou jeho korespondenční disputace s Karlem Marxem, při nichž Marx použil známý bonmot, že „je jisté, že není marxistou“. Byl známým oponentem reformismu Jeana Jaurèse. Roku 1911 spáchal Lafargue sebevraždu spolu se svou manželkou Laurou.

Více od autora