Věnceslava Lužická
Tři ženské podobizny + Květiny a ženy + Z ústraní

1897 | Nakladatelství Libuše, Matice zábavy a vědění

Obsažené svazky:

Z ústraní, malé obrázky 1897 (155, xviii)
Tři ženské podobizny 1897 (155 s.)
Květiny a ženy, Kytice třetí 1897 Kytice třetí (128 s.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Poznámka:	3 díla v jednom svazku
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	155 + 155 + 128
Jazyk:	česky
Edice:	6, 27. svazek ed. 6, 27. svazek ed. Libuše, matice zábavy a vědění
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 9. 2024 14:34
Číslo položky:	975365

O autorech

Tereza Nováková

Teréza Nováková, rozená Lanhausová, byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Teréza Nováková pocházela z Prahy. Se svým manželem, středoškolským profesorem, odešla v roce 1876 do Litomyšle, kde strávila devatenáct let. Autorka pocházela z „dobré“ rodiny. Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a severozápadních Čech, Teplicka, z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce. Její rodina byla tedy poloněmecká. Otec byl Čech a matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá. Jednoduchá nebyla především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný nacionalismus český a německý. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v rodině Terézy Lanhausové , která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé, u nich doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí . K češství vedl Terézu Novákovou především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. První hybnou silou českého kultu...

Více od autora

Věnceslava Lužická

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Více od autora