Ludmila Grossmannová Brodská
Z ústraní : malé obrázky

1897 | Nakladatelství F. Šimáček

Kniha obsahuje následující povídky: Emancipovaná Dvě kytice Lesní obrázky Nebyla hezká Krásné ručky První hněv Obrázek z maloměstského kukátka Bílá zástěrka Konec idylky Dvojí bolest Starý zápisník V pravém okamžiku Tužme se! V lesním zátiší Kniha obsahuje následující povídky: Emancipovaná Dvě kytice Lesní obrázky Nebyla hezká Krásné ručky První hněv Obrázek z maloměstského kukátka Bílá zástěrka Konec idylky Dvojí bolest Starý zápisník V …pravém okamžiku Tužme se! V lesním zátiší

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	155, xviii
Jazyk:	česky
Edice:	27. svazek ed. Libuše, matice zábavy a vědění
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Ludmila Grossmannová Brodská

Ludmila Grossmannová Brodská, vlastním jménem Ludmila Grossmannová , byla česká učitelka, spisovatelka knih pro mládež a překladatelka. Celý život bojovala s nepřízní osudu; v šesti letech ohluchla, ještě v dětství ztratila otce, později se musela vyrovnávat s hmotným nedostatkem a osamocením. Navzdory svému postižení napsala desítky knih, převážně s říkankami, básněmi a výchovnými povídkami pro mládež a řadu příspěvků do časopisů. Její tvorba pro dospělé vycházela z vlastních zkušeností a byla určena především nenáročným venkovským čtenářům. Volně přeložila několik známých literárních děl, jako např. Dobrodružství Barona Prášila, Don Quijote z la Manchy a Chaloupka strýčka Toma. Publikovala rovněž pod pseudonymy Milan Brodský, L. Mělnická, Zdenka Zásmucká a Růžena Šípková. Narodila se 24. května 1859 v Netvořicích u Benešova jako dcera zámožného obchodníka Františka Grossmanna a jeho manželky Rosalie, rozené Leitner . Byla nejstarší z šesti dětí, sourozenci: Vácslav , Antonín , Marie Šulcová , Johann a Rosalie Henningová . První léta života strávila v rodné obci, odkud se s rodiči přestěhovala do Prahy. Spokojené dětství v harmonické rodině jí v šesti letech přerušila závažná nemoc – spála, jejímž následkem ohluchla. Rodiče si byli vědomi jejího nadání a zajistili jí kvalitní výchovu. Když nemohla chodit do běžné školy, vyučoval ji soukromě František Ryšavý z ústavu hluchoněmých v Praze. Ten ji naučil odezírat ze rtů, díky čemuž se mohla dorozumět. Vedle toho chodila na kurzy ručních prací a u Jenny Schermaulové se učila malovat. Roku 1873 přišla další pohroma – po krachu na vídeňské burze přišla rodina o veškerý majetek a brzy také zemřel její otec. Ludmila se stala oporou rodiny. Vykonávala vět...

Více od autora