Josef Vítězslav Šimák
Kronika československá - Doba stará. Od časů nejstarších do reformace - I - 1 + I - 2

1921 | Nakladatelství Vesmír

Obsažené svazky:

Kronika československá, Doba stará 2 1924 I (247-559, [62] s. obr. příl, 3. vyd.)
Kronika československá, Doba stará. Od časů nejstarších do re... 1921 I (237 , 40 obrazových příloh, 3. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená bez hřbetu, vazba drží, označení knihovny, razítko	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 159 Kč
	Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	399 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	312 + 277
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Oldřich Cihelka
Vydání:	III. vydání
Vydáno v:	V Praze-Karlíně
Vystaveno:	17. 10. 2024 7:28
Číslo položky:	1031084

O autorech

Josef Vítězslav Šimák

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Více od autora