Sergej Michajlovič Èjzenštejn
Křižník Potěmkin

1950 | Nakladatelství Svět sovětů

Filmová povídka Sergeje Ejzenštejna, která se stala předlohou k slavnému filmu němé éry Křižníku Potěmkin. Filmová povídka Sergeje Ejzenštejna, která se stala předlohou k slavnému filmu němé éry Křižníku Potěmkin.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	52, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Filmové příběhy
Vydání:	1., autoris. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 12. 2022 11:20
Číslo položky:	466046

O autorovi

Sergej Michajlovič Èjzenštejn

Sergej Michajlovič Ejzenštejn byl sovětský filmový režisér a scenárista, filmový teoretik a pedagog. Jeho nejslavnějším snímkem je Křižník Potěmkin , který je odborníky řazen mezi nejlepší snímky světové kinematografie. Narodil se 2.2.1898 v Rize do zámožné rodiny, otec byl městský architekt a matka pocházela z kupecké petrohradské rodiny. Studoval na reálném gymnáziu a měl také mnoho jiných zálib: hrál na klavír, maloval, jezdil na koni, fotografoval. Byl vášnivým čtenářem a učil se tři cizí jazyky-angličtinu, němčinu a francouzštinu. V osmi letech s rodiči cestoval do Paříže, kde poprvé navštívil filmové představení. Rodiče se rozvedli v r. 1909 a on zůstal v Rize s otcem, matka se přestěhovala do Petrohradu, kde ji o prázdninách navštěvoval. Gymnázium ukončil v r. 1915 a začal studovat na Vysoké škole civilního inženýrství v Petrohradě. Lákal ho kulturní život Petrohradu, především však divadlo a Mejercholdovy inscenace . V únoru 1917 se zapojil do oddílu milicí, který byl organizován při škole. V květnu byl odveden do armády, kde se z něho stal posluchač Školy praporčíků technických vojsk. Hodně kreslil – karikatury aktuálních událostí, skici k fiktivním divadelním představením. V r. 1918 byla škola zrušena a Ejzenštejn, který sympatizoval s říjnovou revolucí, vstoupil do Rudé armády. Jako stavební technik cestoval s vojenským vlakem po různých místech severozápadního Ruska, ve volných chvílích hodně četl a rozšiřoval své znalosti filozofie, dějin umění a hlavně divadla. Psal si podrobný deník o svých cestách, zapisoval myšlenky o umění a divadle. V letech 1912-20 pracoval jako výtvarník v divadelních souborech Rudé armády. Koncem září 1920 odjel do Moskvy studovat japonštinu na Akademii generálního štábu. Hlavním motivem pro toto rozhodnutí byl obdiv k japonskému divadlu Kabuki a snaha prostřednictvím znalosti písma a ja...

Více od autora