Marceline Desbordes-Valmore
Knížka něžností

1966 | Nakladatelství Mladá fronta

Výbor z milostné lyriky je zpovědí ženy, navracející se ve vzpomínkách ke své velké, marné a jediné lásce. Knížka veršů vynikající, k prokletým básníkům řazené francouzské básnířky a zajímavé ženy, jež nejkrásnější verše vytvořila v oboru milostné lyriky.

Vroucnost a vášnivá něha těchto veršů, které našly své ct…itele již mezi jejími součastníky, si dodnes zachovala svou bezprostřední působivost. Celková koncepce těchto veršů i přes neradostnou životní zkušenost vyjadřuje skrytou víru ve vykoupení a záchranu člověka.

Doslov Václav Černý. Výbor z milostné lyriky je zpovědí ženy, navracející se ve vzpomínkách ke své velké, marné a jediné lásce. Knížka veršů vynikající, k prokletým básníkům řazené francouzské básnířky a zajímavé ženy, je…ž nejkrásnější verše vytvořila v oboru milostné lyriky.

Vroucnost a vášnivá něha těchto veršů, které našly své ctitele již mezi jejími součastníky, si dodnes zachovala svou bezprostřední působivost. Celková koncepce těchto veršů i přes neradostnou životní zkušenost vyjadřuje skrytou víru ve vykoupení a záchranu člověka.

Doslov Václav Černý.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	79 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	67, [4]
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2026 11:55
Číslo položky:	1706588

O autorovi

Marceline Desbordes-Valmore

Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...

Více od autora