Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Emil Utitz
Klasický žurnalista Egon Ervín Kisch

Emil Utitz
Klasický žurnalista Egon Ervín Kisch

1958 | Nakladatelství Orbis

Přítel Kischův podává v monografii dosud nejúplnější vylíčení osobnosti vynikajícího novináře a s obdivnou pozorností rozebírá zejména umělecké hodnoty jeho reportáží. Připojena je bibliografie českých vydání Kischových spisů. Přítel Kischův podává v monografii dosud nejúplnější vylíčení osobnosti vynikajícího novináře a s obdivnou pozorností rozebírá zejména umělecké hodnoty jeho reportáží. Připojena je bibliografie českýc…h vydání Kischových spisů.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	187
Jazyk:	česky
Překladatel:	Arnost Lustig, Věra Weislitzová-Lustigová
Edice:	Edice Novinářského studijního ústavu
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 2. 2026 9:8
Číslo položky:	1611623

O autorovi

Emil Utitz

Emil Utitz byl filosof, estetik a psycholog, profesor několika univerzit i Univerzity Karlovy, který se zabýval hlavně estetikou, teorií umění a fenomenologií. Narodil se v židovské rodině podnikatele G. Utitze, v letech 1902–1906 studoval v Mnichově, v Lipsku a v Praze práva, filosofii a psychologii. Byl spolužákem Franze Kafky. Promoval na Německé univerzitě v Praze, roku 1911 se habilitoval na univerzitě v Rostocku, kde pak do roku 1924 přednášel estetiku a psychologii a v letech 1924–1933 byl profesorem filosofie na univerzitě v Halle. Po nacistickém převratu byl penzionován a odešel do Prahy, kde do obsazení roku 1939 přednášel filosofii a psychologii na Německé univerzitě. Patřil ke kroužku německy mluvících literátů kolem J. Urzidila a byl spoluzakladatelem Cercle philosophique de Prague. Stýkal se s německými emigranty a pražskými umělci Jeho českým protějškem byl Jan Blahoslav Kozák. Dne 30. července 1942 byl Utitz deportován do Terezína, kde podobně jako Leo Baeck patřil mezi prominentní vězně, spravoval knihovnu a přednášel pro vězně na různá témata. Přežil koncentrační tábor, 1945 se vrátil do Prahy a přednášel s různými obtížemi na Karlově univerzitě. Byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV v Praze. Roku 1947 vydal knihu Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře, kde mimo jiné popisuje pravidelné diskusní schůzky několika vědců v ghettu. Od roku 1956 působil jako profesor na univerzitě v Rostocku.

Více od autora