Jaroslav Brožek byl český teoretik v oboru barev, výtvarný pedagog, metodik a malíř. Vydal řadu významných publikací pojednávajících o barvě a jejích účincích na lidské vnímání, spolu s dalšími autory připravil učebnice výtvarné výchovy pro základní školy, působil jako zpočátku středoškolský, později vysokoškolský učitel, zabýval se malířskou tvorbou. Jaroslav Brožek byl nejstarším synem ze čtyř dětí Marie a Jaroslava Brožkových. Navštěvoval Gymnasium v Jevíčku a Boskovicích, kde na něj zapůsobil tamější profesor Bohdan Lacina natolik, že se rozhodl zasvětit svůj život umění a školství. V Praze studoval u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického pedagogický obor výtvarná výchova, modelování a deskriptivní geometrie. Po vystudování dostal v roce 1949 umístěnku do Teplic v severních Čechách. V roce 1959 byl vyzván, aby společně s dalšími kolegy připravil výuku výtvarné výchovy na tehdejším Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem, který se později přeměnil na pedagogickou fakultu. Kromě pedagogické činnosti se intenzivně zabýval teorií barvy a přednášel na toto téma na několika zahraničních kongresech, např. v Lucernu, Drážďanech, Stockholmu. Zvyšoval rovněž svou vědeckou odbornost, získal titul kandidát věd za práci v oboru Teorie barvy. Spolupracoval s Jaromírem Uždilem na publikaci Výtvarná výchova a jako vedoucí autorského kolektivu Brožek, Maleček, Houra vydal učebnice výtvarné výchovy pro 7., 8. a 9. ročník základní devítileté školy. Vytvořil kolekci temper a akvarelů nazvanou “Holky”, maloval krajinu i městská prostředí severních Čech, zahájil rozsáhlý cyklus abstraktních olejových maleb “Soustavný výzkum barevného čtverce”, v němž uplatnil své vědomosti získané studiem teorie barvy. V roce 1970 byl v důsledku vyjádření nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa donucen odejít z pedagogické fakulty, pokračoval proto jako řadový učitel na základních školách, avšak v roce 19... Zdroj: wikipedia.org