Jan Noha
Každý má někoho

1978 | Státní pedagogické nakladatelství

Novela o školákovi, jenž se vyznává ze svých vztahů k babičce, mamince, tátovi, sestře, líčí svůj citový vztah k narozenému bratrovi, vypráví o sobě a také o jiných lidech a věcech. Novela o školákovi, jenž se vyznává ze svých vztahů k babičce, mamince, tátovi, sestře, líčí svůj citový vztah k narozenému bratrovi, vypráví o sobě a také o jiných lidech a věcech.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

razítko, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026
Stav Dobrý razítko, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026	~~59 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý, razítko, neautorská dedikace
Vazba:	pevná
Počet stran:	77, [1]
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 10. 2025 14:7
Číslo položky:	1415648

O autorovi

Jan Noha

Jan Noha byl český římskokatolický duchovní. Jan Noha se narodil v roce 1894 v Třebíči, vystudoval gymnázium v Třebíči a nastoupil na biskupský alumnát v Brně, kde vystudoval bohoslovectví. Následně byl v červenci roku 1917 vysvěcen na kněze. Už 1. srpna téhož roku byl jmenován kooperátorem ve farnosti u sv. Martina v Třebíči, kde působil až do roku 1921. Mezi lety 1921 a 1922 vyučoval náboženství na dívčí škole v Třebíči a následně i v Brtnici a od roku 1922 pak působil jako kaplan v Mohelně v roce 1936 se stal farářem v téže farnosti, působil také jako učitel náboženství v Mohelnu, Senoradech a Lhánicích. Během druhé světové války byly v kostele Všech Svatých v Mohelně rekvírovány zvony, za přímluvy Jana Nohy byl ponechán zvon z roku 1612. V roce 1946 inicioval opravu kostela a v roce 1951 nechal opravit i střechu kostela. V Mohelně také daroval peníze na stavbu místního kina. V roce 1928 kandidoval do obecní rady a roku 1929 byl zvolen do školní rady. Od 1. února 1949 působil také jako děkan náměšťského děkanství a o rok později byl jmenován konzervátorem Mohelenské hadcové stepi, posléze si rozdělili starání o step s malířem Svatoplukem Bobešem. V roce 1961 pak byl jmenován moravskobudějovickým arciknězem. V roce 1973 odešel z funkce děkana a o rok později pak rezignoval i na funkci mohelenského faráře. Přestěhoval se do Třebíče a následně do domova pro kněze v Moravci, kde v roce 1982 zemřel.

Více od autora