Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský : neohrožený bojovník za práva národu českého

1906 | Nakladatelství tiskem a nákladem F. Šimáčka

Neohrožený bojovník za práva národa českého. K padesátému výročí jeho úmrtí sestavil Adolf Srb. Se 17 vyobrazeními na zvláštních přílohách. Neohrožený bojovník za práva národa českého. K padesátému výročí jeho úmrtí sestavil Adolf Srb. Se 17 vyobrazeními na zvláštních přílohách.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet, desky s oděrkami

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý Lehce povolený knižní blok, vše drží, místy flíčky	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý lehce zkosený hřbet, desky s oděrkami	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet, desky s oděrkami
Vazba:	pevná
Počet stran:	296 , 8 listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	Matice lidu, Matice lidu (Spolek pro vydávání laciných knih českých)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 11. 2025 8:59
Číslo položky:	1454705

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora