Jaromír Zemina, Jiří John
Jiří John : deset úvah o umění, o přírodě, o životě a umírání

1988 | Nakladatelství Odeon

Trojjazyčný popis historie Sokolova s historickými fotografiemi a pohlednicemi. Trojjazyčný popis historie Sokolova s historickými fotografiemi a pohlednicemi.

Stav

Dobrý

špinavé desky, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, špinavé desky, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	225
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Kuklík, Ladislav Neubert
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 3. 2026 9:19
Číslo položky:	1656360

O autorech

Jaromír Zemina

Jaromír Zemina je český historik a teoretik moderního umění, galerijní pracovník, kurátor, malíř, básník a vysokoškolský pedagog. Pochází z rodiny malíře a legionáře Otakara Zeminy . Jeho bratrancem byl sochař Vladimír Janoušek. Po absolvování klasického gymnázia v Brně studoval v letech 1949–1953 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a archeologii Roku 1953 obhájil rigorózní práci Sociální tendence v českém výtvarném umění dvacátých let. V letech 1953–1954 byl asistentem Semináře dějin umění FF MU v Brně, ale z politických důvodů byl propuštěn a v letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1958–1959 byl zaměstnán v Okresním vlastivědném muzeu v Tišnově, poté byl do roku 1961 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1961–1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v letech 1965–1970 jako vedoucí Sbírky moderního umění. Po roce 1968 byla jeho funkce zrušena a v následujících letech pracoval ve Sbírce sochařství na zámku Zbraslav. V letech 1989–1992 byl vedoucím Sbírky evropského umění. Roku 2002 odešel z Národní galerie a věnuje se výstavním projektům jako kurátor na volné noze. Přednáší dějiny umění na katedře scénografie a alternativního divadla DAMU v Praze a působí jako odborný poradce v řadě státních galerií. Roku 1957 byl zakládajícím členem a teoretikem tvůrčí skupiny Brno 57, od roku 1964 byl členem skupiny UB 12 a členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . V 60. letech působil spolu s Jiřím Šetlíkem jako teoretik skupiny UB 12, koncem 80. let byl členem Nové skupiny. Jeho první manželka PhDr. Milena Haasová-Zeminová byla historička umění a kurátorka sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho druhá žena doc. PhDr. Mgr. Catherine Ébert-Zeminová, Ph.D. je vysokoškolská pedagožka. V 60. letech byl kurátorem za...

Více od autora

Jiří John

Jiří John byl český malíř a ilustrátor. Byl členem Umělecké besedy, skupiny UB 12 a sdružení Hollar. Manžel Adrieny Šimotové. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Za 2. světové války se učil zámečníkem a instalatérem a pracoval ve venkovské továrně. Do Prahy na výtvarnou školu se dostal až ve dvaadvaceti letech. Studoval na Státní grafické škole , v letech 1946–1951 na VŠUP . Josef Kaplický jej v roce 1954 doporučil, aby pro Státní židovské muzeum vytvořil památník v Pinkasově synagoze připomínající české a moravské Židy, kteří se nevrátili z ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů. John nabídku přijal, přizval si však jako spolupracovníka Václava Boštíka. Společně pak mezi léty 1955 a 1959 zapsali na 77 000 jmen obětí uspořádaně, leč bez striktního plánu na stěny synagogy. Významně se Jiří John prosadil také jako ilustrátor. Od roku 1963 učil na pražské Akademii výtvarných umění kresbě. Ovlivněn byl především díly Jana Zrzavého a vnitřně mu byl blízký Josef Šíma. Díky svému talentu velmi brzy umělecky vyzrál. Kresbě se věnoval od mládí, maloval vodovými a později olejovými barvami. Kombinoval malbu s kresbou a výtvarně tak obohatil dějiny malířství. Kresbu později nahradil grafikou, asi proto, že vypadá definitivněji, dá se rozmnožovat, vyžaduje více práce, námahy a soustředění. Celkově je jeho tvorba stylově velmi čistá a ucelená. Celé jeho dílo vznikalo ze zkušenosti venkovského dětství a mládí. Přikláněl se k přírodnímu mýtu, k zázračnému dramatu vzniku života, snoubení světla a tmy. Neklid a napětí šrafur je výrazem neklidu a napětí života. Pro svou malbu a grafiku čerpal také náměty z prostředí velkoměsta , ale nejvlastnějším zdrojem námětů se mu stala příroda, věčný koloběh vznikání a zanikání, proměny hmoty a světla. Tajemství země bylo centrem jeho díla a nasvědčují tomu i názvy jeho grafik: Vrstvy, Horniny, Nerost, Uhlí, Pole, Černá z...

Více od autora