Jan Skácel
Jedenáctý bílý kůň

1966 | Nakladatelství Blok

Soubor prozaických miniatur, kurzivek, sloupků, črt a fejetonů, které byly odvysílány brněnským rozhlasem a otiskovány v časopise „Host do domu“. Kniha je rozdělena do pěti oddílů: * Labuti má i loutno má – básnické, posmutněle nostalgické * Chlapeček cvičí mouchu – postavené na vzpomínkách nebo zážitcích s dětmi * Mal…é recenze – zpracovávají nějaký soudobý problém či aktuální téma: maturity, objevující se krinolíny, reklamy na sirkách... * Chodníčky – obrazy z cest. Po Německu, Rusku, Rakousku, a také po životě a duši ivančického malíře samouka Jakuba Svobody * Byli tři – na závěr tři delší texty, vzdávající úctů třem spisovatelům – J. Verneovi, A. Dumasovi staršímu a Karlu Mayovi. „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl.“ Jan Skácel Vydání třetí Soubor prozaických miniatur, kurzivek, sloupků, črt a fejetonů, které byly odvysílány brněnským rozhlasem a otiskovány v časopise „Host do domu“. Kniha je rozdělena do pěti oddílů: * Labuti má i loutn…o má – básnické, posmutněle nostalgické * Chlapeček cvičí mouchu – postavené na vzpomínkách nebo zážitcích s dětmi * Malé recenze – zpracovávají nějaký soudobý problém či aktuální téma: maturity, objevující se krinolíny, reklamy na sirkách... * Chodníčky – obrazy z cest. Po Německu, Rusku, Rakousku, a také po životě a duši ivančického malíře samouka Jakuba Svobody * Byli tři – na závěr tři delší texty, vzdávající úctů třem spisovatelům – J. Verneovi, A. Dumasovi staršímu a Karlu Mayovi. „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl.“ Jan Skácel Vydání třetí

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	142
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jan Steklík
Vydání:	Druhé, rozšířené vydání
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	24. 5. 2025 15:8
Číslo položky:	1244403

O autorovi

Jan Skácel

Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....

Více od autora