František Uher byl český právník. Pracoval jako advokátní koncipient a počátkem 60. let 19. století zasedal jako poslanec českého zemského sněmu; postupně se však musel veškeré činnosti vzdát pro nezvladatelný alkoholismus. Žil potom v Praze jako žebrák a zemřel v nemocnici, kam ho přivezli z ulice v beznadějném stavu. Jeho životní příběh inspiroval tvůrce kabaretního představení , dvou povídek , zpěvohry a dvou filmů , všechny s názvem Batalion; Uher je v nich líčen ve zromantizovaném pojetí jako advokát chudých, kterého svedla na scestí nevěra manželky a jenž složil píseň o vlastním smutném osudu. Základní životopisné údaje se v historických zdrojích různí. Například Ottův slovník naučný uvádí „* kolem 1830“. Podle Ignáta Herrmanna, který nahlédl do matriky doktorů na pražské právnické fakultě, se měl narodit roku 1828 ve Waltersdorfu v Čechách; zakrátko se mu ale podařilo získat křestní list s datem 23. prosince 1825 v obci Bystřec. Spisovatel Josef Hais Týnecký, který se Uhrově památce věnoval ve 20. a 30. letech 20. století, zjistil vcelku správný údaj — 23. prosince 1825 ve Valteřicích u Lanškrouna, ale zjevně ho zmýlilo, že obec Waltersdorf má český název Bystřec . Definitivně správný údaj, potvrzený i místní matrikou narozených, tedy je, že se František Uher narodil 23. prosince 1825 v obci Bystřec, čp. 230, jako syn sedláka — „familianta“. Studoval na gymnáziích ve Svatém Jiří a v Bratislavě, pak filosofii v Litomyšli a práva nejprve v Olomouci, nakonec v Praze. Diplomovou práci obhájil 18. června 1856 a promován byl 21. června téhož roku. Začátkem 60. let pracoval jako advokátní koncipient postupně v několika kancelářích a pravděpodobně si občas — nelegálně — přivydělával poskytováním právních služeb . Samostatným advokátem se však nikdy nestal... Zdroj: wikipedia.org