Otakar Husák
Jdi!

2021 | Nakladatelství Epocha

Třetí díl pamětí Otakara Husáka začíná jeho záměry do budoucna. Po skončení bojů o Slovensko se oženil, chtěl opustit armádu a věnovat se podnikání. Prezident Masaryk s ním ale měl jiné plány! Husák tak pokračoval ve službě, byl povýšen na generála a s ministrem Benešem se podílel na vyjednávání prvních spojeneckých sm…luv v Jugoslávii a Rumunsku. Mladou republiku však trápila politická nestabilita, která vyústila ve vznik úřednické vlády Jana Černého. V té byl na prezidentovo doporučení jmenován ministrem národní obrany. Stal se tak budovatelem armády, o jejíž celkovou budoucnost musel bojovat na všech frontách. Nechybí tak přiblížení polemik a diskusí v parlamentu, senátu i na stránkách tehdejšího tisku, přičemž nezapomíná přiblížit některé, dnes již téměř zapomenuté, politiky té doby. Prostřednictvím korespondence a dochovaných dokumentů se také vrací k situaci a historii čs. legie v Rusku v letech 1919–1920. Maximální pracovní nasazení a stres však zanechaly stopy na jeho zdraví. Třetí díl pamětí Otakara Husáka začíná jeho záměry do budoucna. Po skončení bojů o Slovensko se oženil, chtěl opustit armádu a věnovat se podnikání. Prezident Masaryk s ním ale měl jiné plány! Husák t…ak pokračoval ve službě, byl povýšen na generála a s ministrem Benešem se podílel na vyjednávání prvních spojeneckých smluv v Jugoslávii a Rumunsku. Mladou republiku však trápila politická nestabilita, která vyústila ve vznik úřednické vlády Jana Černého. V té byl na prezidentovo doporučení jmenován ministrem národní obrany. Stal se tak budovatelem armády, o jejíž celkovou budoucnost musel bojovat na všech frontách. Nechybí tak přiblížení polemik a diskusí v parlamentu, senátu i na stránkách tehdejšího tisku, přičemž nezapomíná přiblížit některé, dnes již téměř zapomenuté, politiky té doby. Prostřednictvím korespondence a dochovaných dokumentů se také vrací k situaci a historii čs. legie v Rusku v letech 1919–1920. Maximální pracovní nasazení a stres však zanechaly stopy na jeho zdraví.

Součástí souboru:

Jdi! 2017 (4 svazky (357; 390; 347; 365 ), 2. vyd.)

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 16. 5. 2025

O knize

Stav:	nová
Počet stran:	347
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087919858
ISBN:	9788087919859
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Edice pamětí Československé obce legionářské
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 20:20
Číslo položky:	1005464

O autorovi

Otakar Husák

Otakar Husák byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921. Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky. Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem. Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy . Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství....

Více od autora