Vladimír Thiele
Jan Werich zblízka

1994 | Nakladatelství Lors

Snad nám čtenář odpustí, když jedno z těch Werichových nesmrtelných uřeknutí prozradíme hned na obálce.
Při premiérách her V + W v Osvobozeném divadle dostávali autoři a herci při konečném klanění nejen obligátní kytice a věnce, ale mnohdy i jiné projevy uznání. Například při premiéře hry Kat a blázen podal někdo au…torům na forbínu dvě láhve tříhvězdičkového koňaku. Werich se naklonil přes rampu, popadl láhve, a už se s nimi hnal do šatny. Jenže co čert nechtěl, na schodišti jedna láhev třeskla o zábradlí, a to se ví, hned vzala za své. Werich nad tím jen zalkal: „Chudák Voskovec, ten má ale smůlu!"
Knížka neblednoucích úsměvů a životního moudra našeho nejuctívanějšího klauna se nám zachovala alespoň v náznaku díky sběratelské péči jednoho z jeho ctitelů. Drobty Werichova jiskrného intelektu, poztrácené v hovorech s přáteli, po novinách, v zákulisí, v šatnách, při zájezdech a během cestování, ve vzpomínkách pamětníků, vyřčené jen tak bokem na forbíně, defilují tu náhle znovu objevené, aby nám rozjasnily všední den. Ještě na nás dýchne atmosféra dnes už legendárního Osvobozeného divadla, jiskry dialogů těch, kteří už nejsou mezi námi, ale žijí v nás.
A abychom si milovanou tvář připomněli až do poslední vrásky úsměvu, o to se zasloužily kresby a karikatury nejlepších kreslířů té doby, A. Hoffmeistra, A. Pelce, F. Bidla, J. Trnky, J. Kándla, L. Rady a řady dalších. Snad nám čtenář odpustí, když jedno z těch Werichových nesmrtelných uřeknutí prozradíme hned na obálce.
Při premiérách her V + W v Osvobozeném divadle dostávali autoři a herci při konečném klanění …nejen obligátní kytice a věnce, ale mnohdy i jiné projevy uznání. Například při premiéře hry Kat a blázen podal někdo autorům na forbínu dvě láhve tříhvězdičkového koňaku. Werich se naklonil přes rampu, popadl láhve, a už se s nimi hnal do šatny. Jenže co čert nechtěl, na schodišti jedna láhev třeskla o zábradlí, a to se ví, hned vzala za své. Werich nad tím jen zalkal: „Chudák Voskovec, ten má ale smůlu!"
Knížka neblednoucích úsměvů a životního moudra našeho nejuctívanějšího klauna se nám zachovala alespoň v náznaku díky sběratelské péči jednoho z jeho ctitelů. Drobty Werichova jiskrného intelektu, poztrácené v hovorech s přáteli, po novinách, v zákulisí, v šatnách, při zájezdech a během cestování, ve vzpomínkách pamětníků, vyřčené jen tak bokem na forbíně, defilují tu náhle znovu objevené, aby nám rozjasnily všední den. Ještě na nás dýchne atmosféra dnes už legendárního Osvobozeného divadla, jiskry dialogů těch, kteří už nejsou mezi námi, ale žijí v nás.
A abychom si milovanou tvář připomněli až do poslední vrásky úsměvu, o to se zasloužily kresby a karikatury nejlepších kreslířů té doby, A. Hoffmeistra, A. Pelce, F. Bidla, J. Trnky, J. Kándla, L. Rady a řady dalších.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	229 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	286
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085246112
ISBN:	9788085246117
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Úsměvy, Úsměv
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Hronov
Vystaveno:	25. 10. 2025 14:19
Číslo položky:	1432431

O autorovi

Vladimír Thiele

Vladimír Thiele byl český básník a spisovatel. Od devíti let, kdy osiřel, byl vychováván v sirotčinci v Čermné. Vyučil se truhlářem. Od roku 1937 přispíval do Lidových novin. V době druhé světové války byl totálně nasazen v německém Hallendorfu poblíž Hannoveru. Po skončení války se stal redaktorem Svobodných novin a redigoval i časopis Nový hlas. Od roku 1948 pracoval v ČKD, nejprve jako úředník a od roku 1950 jako truhlář. V roce 1958 nastoupil do redakce Svobodného slova, v letech 1960–1963 byl propagačním textařem ve Státní propagaci, následně až do odchodu do penze roku 1981 vykonával svobodné povolání.

Více od autora