Miloš Václav Kratochvíl
Jan Hus

1952 | Nakladatelství Naše vojsko

V historickém pojednání jsou vylíčeny sociální poměry v Čechách v době, kdy se svými reformačními snahami vystoupil Jan Hus, boj o Wiklefa, ziskuchtivé chování římské církve, mohutný ohlas Husova působení, okolnosti, které provázely vystoupení církve proti Husovi, proradnost císaře Zikmunda, mravní síla Husova v době j…eho procesu i historický význam Husova statečného vystoupení proti všemocné církvi. V historickém pojednání jsou vylíčeny sociální poměry v Čechách v době, kdy se svými reformačními snahami vystoupil Jan Hus, boj o Wiklefa, ziskuchtivé chování římské církve, mohutný ohlas Husova půso…bení, okolnosti, které provázely vystoupení církve proti Husovi, proradnost císaře Zikmunda, mravní síla Husova v době jeho procesu i historický význam Husova statečného vystoupení proti všemocné církvi.

Stav

Dobrý

prasklá vazba na více místech, stránky drží

Skladem pro e-shop Odešleme do 3. 8.

O knize

Stav:	Dobrý, prasklá vazba na více místech, stránky drží
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	77
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 4. 2025 13:59
Číslo položky:	1210166

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora