Růžena Nasková
Jak šel život : Paměti a zápisky

1941 | Nakladatelství Českomoravský Kompas

Životopis vynikající herečky - národní umělkyně - vyprávěný v krátkých kapitolách a článcích, psaných jednak pro sborníky "Jak šel život" a "Malá kronika", jednak otiskovaných jednotlivě v časopisech. Ve všech vzpomínkách, počínajíc nejranějším mládím a končíc v přítomné době, oživuje R. Nasková společnost literátů a u…mělců, s nimiž se v jednotlivých etapách svého hereckého působení setkávala a kteří jí pomohli obohatit postavy, které během více než 40 let vytvořila. Životopis vynikající herečky - národní umělkyně - vyprávěný v krátkých kapitolách a článcích, psaných jednak pro sborníky "Jak šel život" a "Malá kronika", jednak otiskovaných jednotlivě v časopisech.… Ve všech vzpomínkách, počínajíc nejranějším mládím a končíc v přítomné době, oživuje R. Nasková společnost literátů a umělců, s nimiž se v jednotlivých etapách svého hereckého působení setkávala a kteří jí pomohli obohatit postavy, které během více než 40 let vytvořila.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	230
Jazyk:	česky
Edice:	Umělci o sobě a všem. 8
Vydání:	2 . vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2024 11:46
Číslo položky:	856194

O autorovi

Růžena Nasková

Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho. Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer. Otec Josef Nosek byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani, přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech. Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 , ale její systematická práce v kinem...

Více od autora