Růžena Nasková
Jak Šel Život

1984 | Vydavatelství Supraphon

A - Jak Šel Život
B - Jak Šel Život A - Jak Šel Život
B - Jak Šel Život

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

NM | NM

Skladem do týdne

Další varianty

Stav Velmi dobrý NM \| NM	Skladem do týdne	~~299 Kč~~
Stav Velmi dobrý NM \| NM	Skladem do týdne
Stav Dobrý VG+ \| NM	Skladem do týdne
Stav Dobrý VG+ \| VG+	Skladem do týdne
Stav Dobrý VG+ \| VG+	Skladem do týdne

O knize

Stav:	NM \| NM
Poznámka:	Minimum vlásečnic, jako nová, obal bez opotřebení
Vydáno v:	Československo
Vystaveno:	26. 5. 2022 19:8
Číslo položky:	339427

O autorovi

Růžena Nasková

Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho. Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer. Otec Josef Nosek byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani, přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech. Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 , ale její systematická práce v kinem...

Více od autora