Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Zdeněk Susa
Jak roste pes, aneb, Co jsem zažil na cestě

Zdeněk Susa
Jak roste pes, aneb, Co jsem zažil na cestě

2013 | Nakladatelství Zdeněk Susa

Byl to obrovský a zubatý pes. Vzbuzoval respekt. Ale byl hodný a rád se se mnou mazlil. Byl tak velký, že když jsem ho chtěl pohladit a podrbat na zádech, nemusel jsem se k němu vůbec sklánět, prostě jsem mu položil ruku na šíji a hladil ho a drbal. Cítil jsem přitom podivné mrazení – byl v tom kus obavy z tak mohutnéh…o zvířete, které by mohlo být i nebezpečné, a současně radost z toho, že se mi poddává, že je to v tu chvíli „můj“ veliký krásný pes. Ve skutečnosti patřil sousedům, kteří mu říkali Bonza. Ta vzrušující směs pocitů z hlazení velikého Bonzy mi zůstala v paměti – už víc než pětašedesát let. Nedávno jsem našel mezi starými rodinnými fotografiemi Bonzův obrázek, který mě překvapil. Bonza byl malý přízemní pouliční kříženec, prostě podvraťák. Byl ovšem tak vysoký, že jsem se k němu opravdu nemusel sklánět, byl jsem totiž klučík méně než čtyřletý. Vzpomínka na Bonzu zkrátka vyrostla se mnou. Obávám se, že podobně vyrostly – nebo se naopak zmenšily – mnohé další moje vzpomínky, které nemohu korigovat podle starých fotografií. A že stejný růst nebo zmenšování vzpomínek postihuje všechny pisatele pamětí. To ovšem nechávám stranou veřejné osobnosti a politiky, kteří se ve svých pamětech navíc snaží dokázat, že to tenkrát mysleli a dělali dobře a že to zkazili ti druzí. Byl to obrovský a zubatý pes. Vzbuzoval respekt. Ale byl hodný a rád se se mnou mazlil. Byl tak velký, že když jsem ho chtěl pohladit a podrbat na zádech, nemusel jsem se k němu vůbec sklánět, prostě …jsem mu položil ruku na šíji a hladil ho a drbal. Cítil jsem přitom podivné mrazení – byl v tom kus obavy z tak mohutného zvířete, které by mohlo být i nebezpečné, a současně radost z toho, že se mi poddává, že je to v tu chvíli „můj“ veliký krásný pes. Ve skutečnosti patřil sousedům, kteří mu říkali Bonza. Ta vzrušující směs pocitů z hlazení velikého Bonzy mi zůstala v paměti – už víc než pětašedesát let. Nedávno jsem našel mezi starými rodinnými fotografiemi Bonzův obrázek, který mě překvapil. Bonza byl malý přízemní pouliční kříženec, prostě podvraťák. Byl ovšem tak vysoký, že jsem se k němu opravdu nemusel sklánět, byl jsem totiž klučík méně než čtyřletý. Vzpomínka na Bonzu zkrátka vyrostla se mnou. Obávám se, že podobně vyrostly – nebo se naopak zmenšily – mnohé další moje vzpomínky, které nemohu korigovat podle starých fotografií. A že stejný růst nebo zmenšování vzpomínek postihuje všechny pisatele pamětí. To ovšem nechávám stranou veřejné osobnosti a politiky, kteří se ve svých pamětech navíc snaží dokázat, že to tenkrát mysleli a dělali dobře a že to zkazili ti druzí.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	306
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086057747
ISBN:	9788086057743
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. V živé paměti
Vydáno v:	Středokluky
Vystaveno:	1. 3. 2024 11:35
Číslo položky:	774572

O autorovi

Zdeněk Susa

Zdeněk Susa je český lékař, evangelický kazatel, nakladatel a poutník. Maturoval v roce 1960, poté vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil jako lékař, měl pestrou praxi na různých pracovištích, vzhledem k angažmá k církvi byl opakovaně donucen ke změně místa . Proto CSc. až v roce 1991, habilitace v roce 1993. Habilitoval prací Elektrokardiografická diagnóza chronického cor pulmonale. Do roku 2009 učil vnitřní lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se zvláště dýchacími funkcemi, plicními nemocemi a vztahy mezi plícemi a srdcem. Zároveň působí také na Jaboku – Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické v Praze a jako externí učitel v bakalářském studiu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1990 byl také členem Centrální etické komise Ministerstva zdravotnictví České republiky. Byl a je různě činný v Českobratrské církvi evangelické, od roku 1970 jako redaktor církevních tiskovin , pak ve vedení mládeže, od roku 1983 ordinovaný presbyter . Od roku 1990 seniorátní kurátor pražského seniorátu ČCE, v letech 1991–1997 synodní kurátor. V letech 1992–2002 byl členem Rady Českého rozhlasu , v letech 1998–2002 členem koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. V letech 2005–2006 předseda správní rady Hospice Štrasburk v Praze. Ve svém nakladatelství vydal od roku 1995 zatím na 70 titulů. V letech 1991–1996 putoval po etapách z Prahy do Santiaga de Compostela a vydal o tom knihu Ultreia. V letech 2005–2009 opět po etapách došel do Assisi a Říma. Po listopadu 1989 zakládal Křesťanskodemokratickou stranu, jejímž byl zvolen prvním místopředsedou. Záhy však poli...

Více od autora