Šokující svědectví sedmnáctiletého německého vojákao posledních týdnech 2. světové války. Blíží se konec války, je rok 1945. Z kdysi obrovského území okupované Evropy zbylo jen nepatrné torzo, kde se úporně brání zbytky německé armády. Expanzivní Třetí říši, která měla podle Hitlerových slov trvat minimálně 1000 let, představují pouze žalostné ruiny totálně rozbombardovaného Berlína. Od východu se nezadržitelně tlačí Rudá armáda, na západní straně postupují britská a americká vojska. Berlín je v kleštích. Není již úniku, Berlín nemá kdo bránit: němečtí vojáci zahynuli na frontách, padli do zajetí nebo se dobrovolně vzdali Spojencům. Ve chvíli naprosté beznaděje povolává Hitler do zbraně ženy, děti a starce. Poslední zoufalý pokus šílence odvrátit neodvratitelné. Mezi takřka ještě dětmi, kterým dali do rukou zbraně bez munice a poslali je zadržet kolo dějin, je i Helmut Altner. Spolu s ostatními vrstevníky se nadšeně vrhá do boje, pln vlastenectví a víry v plamenné výzvy nacistické propagandy. Ve své horlivosti začíná psát deník. O událostech v kasárnách, o prvním střetu s nepřítelem v zákopech – příchuť surové reality, kterou poznává na vlastní kůži. Krátký deník, zachycující pouhých šestatřicet dní, se stal předlohou této knihy. Pět týdnů agonie, během nichž se z chlapce stal muž. Tato proměna, poznamenaná těžkými ztrátami a otřesnými zážitky, mu otevírá oči. A vytvořila poutavý příběh.