Antonín Sova
Ivův román

1920 | Nakladatelství Hejda & Tuček

Mladý právník zahoří láskou ke klavíristce, ale sám ji zradí, protože se nedovede smířit s dívčinou vášní k umění. Mladý právník zahoří láskou ke klavíristce, ale sám ji zradí, protože se nedovede smířit s dívčinou vášní k umění.

Vyberte kus

Stav

Dobrý, zašlé desky

Skladem do více než tří týdnů
Odešleme nejpozději 1. 12. 2025

	Stav Dobrý, zašlé desky	Skladem do více než tří týdnů Odešleme nejpozději 1. 12. 2025	~~189 Kč~~ 59 Kč
	Stav Dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	315
Jazyk:	česky
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Spisy Antonína Sovy
Vydání:	3. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2024 18:16
Číslo položky:	785341

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora