Antonín Sova
Ivův román

1961 | Nakladatelství Československý spisovatel

Již osmé vydání románu, který razil nové cesty moderní české próze a do něhož autor vložil četné prvky svéživotopisné. Jeho těžiště je víc v líčení citových pochodů a v postižení vnitřních stavu osob, zvl. titulního hrdiny, než v dějové osnově, která je velmi prostá: mladý právník zahoří láskou ke klavíristce, ale sám… ji zradí, protože se nedovede smířit s dívčinou vášní k umění. Již osmé vydání románu, který razil nové cesty moderní české próze a do něhož autor vložil četné prvky svéživotopisné. Jeho těžiště je víc v líčení citových pochodů a v postižení vnitřních stavu osob…, zvl. titulního hrdiny, než v dějové osnově, která je velmi prostá: mladý právník zahoří láskou ke klavíristce, ale sám ji zradí, protože se nedovede smířit s dívčinou vášní k umění.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	266 s., [4] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	Vybrané spisy Antonína Sovy, Vybrané spisy A.Sovy
Vydání:	8. vyd., v Čs. spis. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 11. 2023 15:32
Číslo položky:	684814

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora