Stav: |
Dobrý, chybí obálka
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 530, [6] |
Jazyky: | česky |
Vydání: | 1. vyd |
Vydáno v: | Praha |
Poznámka: | obálka Milan Hegar |
Vystaveno: | út 7. prosince 2021 13:41 |
Číslo položky: | 253376 |
Plně sjednocený historický a cestopisný esejistický výklad, v němž charakteristiky měst, uměleckých celků a osobností se střídají s osobními dojmy, postřehy a zároveň i historickými úvahami. Autor začíná návštěvou Paesta, kde architektonicky lze postihnout ráz řeckého umění a jeho přínos italské pevnině. V Pompejích sleduje působení řecké kultury na římské prostředí. Procházka neapolskými ulicemi ukazuje složité vztahy tohoto města i celé Itálie k evropským dějinám. Těžištěm knihy je Řím, v němž zanechaly stopy všechny dějinné éry. Cesta na sever do toskánských měst, především do Florencie, obsahuje podrobné vylíčení zrodu renesance a jejího rozvoje v dílech umělců, kteří patří k největším ve světovém umění. Putování směruje pak přes Bolognu a Padovu do Benátek, střediska umění od renesance až po rokoko. Publikace se uzavírá poznáním, že na konci 18. stol. leží závěr epochy, kdy italské umění mělo v celoevropském měřítku vedoucí význam.
Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem