Narozen 3.3.1881 v Chebu, zemřel 26.12.1960 v Praze. PhDr., profesor historického zeměpisu, práce z oboru.

Jiří Čermák byl cestovatel, zeměpisec a kartograf. Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury. Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu. Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval na Smíchov. Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy. Tady jej zaujaly především masivy Triglavu a Razoru . Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo"...

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...